Co se stane s mandžuštinou, kdysi jazykem čínských císařů, dnes téměř mrtvým jazykem? V tomto tématu budeme vážení posluchači pokračovat i dnes.

Ještě v polovině 80. let minulého století byla mandžuština hlavním komunikačním prostředkem ve vesnici Sanťia c'.

Kde hledat vysvětlení pro tento fakt? Především, vesnice Sanťia c' byla osídlena jenom mandžuským etnikem, jehož příslušníci uzavírali manželství vzájemně mezi sebou. Podruhé, dědina se nachází v odlehlé horské oblasti a do 60. let minulého století v ní žili jenom Mandžuové. To znamená, že po mnoho staletí obyvatelé vesnice komunikovali jenom svým jazykem a tak byli schopni zachovat svůj jazyk i tradice.

Ale koncem 80. let minulého století se tato situace začala měnit. Mnoho příslušníků starší generace zemřelo a více mladých Mandžuů našlo své životní partnery mimo mandžuské komunity.

Podle ankety z roku 2002, jenom tři vesničané neboli 0,29 procenta z obyvatel s trvalým pobytem ve vesnici mluvilo plynně mandžusky a jenom 15 vesničanů rozumělo dobře mandžuštině a mluvilo velice dobře. Většina těch, s dobrou mandžuštinou byla ve věkové kategorii 50 až 70 let a nejstaršímu z nich bylo 86 let.

Další průzkumy ukázali, že konverzační schopnosti u starší generace postupně rapidně upadaly. Dnes nikdo z nich není schopen vyprávět pohádky nebo lidové legendy v mandžuštině. Jejich slovník se omezuje jenom na velice jednoduché frázy každodenního života.

Starosta vesnice Sanťia c' v jednom z nedávných rozhovorů pro tisk uvedl, že z celkového počtu 1 072 vesničanů je 643 Mandžuů. Přitom jenom stovka z nich rozumí mandžuštině na různé úrovni. I samotný starosta vesnice s lítosti konstatoval, že nemluví mandžusky a není schopen vyprodukovat jednoduchou větu. K tomu dodává, že jeho rodiče například umí mandžusky, ale většinou používají čínštinu a svěho mateřského jazyka se úplně vzdali.

Odborníci se obávají, že mluvená mandžuština do pěti až deseti let úplně zmizí. Profesor Čao Aping z Výzkumného centra mandžuské kultury a jazyka na Chejlunťiansgké univerzitě v této souvisloti uvedl, že nebude možné zachránit mandžuštinu, když generace obyvatel mluvící mandžusky z vesnice Sanťia c' vymře. Pak už jazyk prostě zanikne. A když k tomu dojde, tak mandžska kultura a tradice budou také na nejlepší cestě k rychlému zániku.

Když výzkumník Ťin Čchi-cung před dvaceti lety navštívil tuto vesnici, zjistil že jenom několik málo mandžuských žen mělo v té době vlasy vyčesané do tradičního drdolu. A dneska se to už vůbec nevidí. A pokud jde o vzhled vesnice, i když je tam stále několik starých domů v tradičním mandžuském stylu, celkové vypadá Sanťia c' jako kterákoliv jiná čínská vesnice. Stojí v ní stavění v řadách za sebou, s taškovými střechami.

Vytrácí se i tradiční rituály Mandžuů ve vesnici Sanťia c'. Už se neudržují téměř žádne tradiční mandžuské lidové zvyky, včetně náboženských tanců, kterými například vymítali zlé duchy. Všechny lidové kroje a masky, spojené s tímto rituálním tancem vzaly za své za tzv. kulturní revoluce. Byly spáleny, protože byly považováný za projev feudalismu a pověrčivosti.

Bylo to až někdy v 90. letech minulého století, kdy si vesničané začali uvědomovat důležitost mandžuského jazyka a kultury. Proto učitel zdejší vesnické základní školy Čao Ťin-čchun otevřel také třídu, kde se vyučovala i mandžuština. Ale výuka jazyka skončila poté, co byl učitel povýšen a začal pracovat na okresním úřadě.

Naštěstí, situace kolem mandžuského jazyka vyvolala pozornost místní vlády, která opět otevřela třídy s výukou mandžuštiny v Sanťia c'. A za pomocí toku finančních darů a investic výuka mandžuštiny ve vesnici Sanťia c' zatím pokračuje.