Život tibetských obyvatel těsně souvisí se stepí, pastvinou, hovězím a kozím dobytkem. V Tibetu neroste bavlna následkem vysokého a mrázného terénu. Vlna tak zůstává hlavní surovinou, kterou Tibeťané používají k výrobě mrazuvzdorných potřeb a ozdobných předmětů.

Z vlny jsou pleteny například tibetské pokrývky, rouchy, koberce, boty, zástěry a dokonce i provazy, používané na házení kámenů za účelem hnát dobytka a chránit ho před útokem vlků. Hovězí kůže slouží mj. jako surovina ke zhotovení typických člunů - svérázného dopravního prostředku v Tibetu. Hovězí mrva se zase používá jako hlavní palivo pastevců.

Tibetská stravy a oděvy jsou také plné geografických rysů. Lze bez přehánění říci, že jíst zanba – druh moučného jídla z vysokohorského ječmenu, a nosit tibetskou rouchu představují nejlepší způsob života, který si Tibeťané zvolili v několikatisícileté životní praxi na náhorní plošině. Tibetské rouchy se vyznačují širokostí a teplostí a jejich rukávy se dá volně svlékat, v čemž se zrcadlí přizpůsobivost Titeťanů k velkému teplotnímu rozdílu ve dne a noci a mráznému počasí v zimě. Zatímco výběr zanba jako hlavní jídlo odpovídá dlouhé perioditě růstu rostlin, pohyblivosti pastevců a nedostatku paliva na náhorní plošině.

Tibetská folklórní kultura ještě má hluboké náboženské rysy. Skoro všichni Tibeťané vyznávají tibetský buddhismus. V Tibetu vzniklo náboženství již před několika tisíci lety. Vysoké hory a velké řeky, modré nebe a bílé oblaky, blesky a hromy, zemětřesení, sesuv bahna a další díla přírody umožnila tibetskému národu odedávna mít neskutečné poznání k Zemi a nejistné uctívání. Tím vznikl primitivní náboženství nazvané Ben. Poté byl přenesen do Tibetu buddhismus, čímž došlo k systematizaci, zlidštění a popularizaci zbožňování.

Když nyní cestujete po Tibetu, uvidíte všude různobarevnou budhistickou vlajku a hromadu modlících kámenů. Ve městech a na vesnicích, v chrámech a v domech buddhistických knih, se pálí kadidla, což vás připomíná, že jste v hluboké atmosféře náboženství. Dá se říci, že tibetský buddhismus je již integrován do života tibetského národa a má význačné stopy v různých koutech Tibetu.

Svátky a festivaly jsou pro Tibeťany odbarvením a melodií života. V Tibetu se slaví nesčetné svátky, z nichž mnohé souvisí s náboženstvím, jako je oslava narozenin zakladatele buddhismu Sakyamuniho, připomenutí návštěvy Země nebešťany, festival rusalky a festival na vymítání zlých duchů.

Také mnohé z dekoračních předmětů tibetského národa souvisí s náboženstvím. Uveďme jako příklad „gawu", druh kovové krabičky, v níž je umístěna buddhistická soška. Visí obvykle na hrudi a slouží jako amulet. Náboženské rysy tibetské folklórní kultury se zrcadlí i u pohřebních obřadů, v tradičním tanečním umění, malířství a architektuře.

Tibet se nachází v uzlovém pásmu asijské kontinentu. Tibetská folklórní kultura je proto integrací středoasijské kultury, indické kultury a kultury čínského národa.

Tibet se dostává z dlouhodobé uzavřenosti. Uvedením čchinghajsko- tibetské železnice do provozu přijíždí do Tibetu stále více turistů z různých koutů Číny a zahraničí. Některý turista ze zahraničí se zastavil na úpatí tajné hory v tibetské prefektuře Ali a překvapeně uvedl, že nikdy předtím neuviděl tak široký svět, nikdy předtím nedýchal tak čistý vzduch a nikdy předtím nepocítil tak modrou oblohu a tak pestrobarevnou kulturu.