Tugumaiti je středisková obec podřízená městem Atush v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na severozápadě Číny. Má s Kyrgyzskou republikou pohraniční čáru v délce více než 100 kilometrů. Kromě pohraničních vojsk tam působí také hlídači pasteveckého původu z etnické skupiny Ke-er-ke-zi. V dnešním pořadu bych vás rád seznámil s jedním z těchto hlídačů, panem Wusimanem.

Padesátník Wusiman je nejstarší z devíti oficiálních hlídačů pohraničí ve vesnici Yidaliang. Jeho hlavním úkolem je pomáhat pohraniční policii při hlídání pohraniční čáry a předcházet překročení člověka a dobytka.

„moje rodina převzala hlídačský úkol od mého otce. V současné době připravuji nejmladšího syna na toto poslání."

Wusimanova rodina hlídá pohraničí už více než půlstoletí. Podél pohraniční čáry ve střediskové obci Tugumaiti je více než 22 průsmyků s komplikovanými terény. V této oblasti je tradice společného hlídání pohraničí vojáky a vesničany. Wusiman ve věku 16 let začal plnit úkol spolu s otcem. Už 26 let hlídá průsmyk Butmunak s nadmořskou výškou asi 5000 metrů, kde je extrémně ošklivé prostředí a i v létě zaznamenává teplota 20 stupňů pod nulou. Wusiman musí při hlídání čelit těžkostem i nebezpečí. Dosud si pamatuje, že jednoho dne před 19 lety šel s celou rodinou do hor na hlídku. Neočekávaně došlo ke sněžné bouři a sedmičlennná rodina byla obklopena v horách. Uplynulo pět dní a celá rodina do upadla do zoufalství. V tomto okamžiku bylo ale slyšet rachocení letadla. Wusimanova manželka Wuer Ruqin vzpomínala, 

„ani nás nenapadlo, že nám vláda poslala vrtulník na shození potravin i pícnin pro dobytka. Tím se podařilo nás zachránit."

Wusiman řekl, že mu tehdejší zážitky posílily důvěru v hlídání pohraničí.

„jsem velmi vděčny vládě. Na oplátku bych se měl věnovat hlídání pohraničí až do poslední chvíle svého života."

Červen a červenec představují dobu, kdy je Wusiman nejvíce zaneprázdněna. Protože s otevřením letní pastviny jde mnoho lidí do průsmyku Butmunak na pasení, čímž by stádo mohlo nepozorně překročit hranice. S cílem upevňovat vědomí pastevců ve vztahu k dodržení zákona, Wusiman při hlídání každého průsmyku vždy působil jako osvětový pracovník.

Průsmyk Butmunak se vyznačuje komplikovanými terény a je tam řídký kyslík. Na průsmyk se dá těžko nastoupit. Někteří lidé se proto pokoušejí využívat tohoto průsmyku k ilegálnímu přechodu přes hranice. Jednoho dne v květnu loňského roku Wusiman uviděl na cestě domů několik neznámých lidí. Podle dlouholetých zkušeností zjistil, že se jim pokusí realizovat ilegální přechod. Wusiman hned o tom informoval pohraniční policii. V těchto letech zadržel spolu s policisty celkem 35 zmíněných podezřelců.

Při hlídání je Wusiman často na koni spolu s příslušníky pohraniční policie, kteří pocházejí z různých oblastí země. O svátcích Wusiman vždy pozval policisty domů na společnou oslavu, a nebo zabil beránka a přinesl ho do policie. Jak policista Yalikun informoval,

„náš pohraniční hlídač Wusiman nám vždy pomáhal, když jsme se setkali s obtížemi. To nás velice dojalo."

Jednou při hlídání postihla Yalikuna bolest ve břichu, čímž spadl z koně. Wusiman a další hlídač ho dopravili do nemocnice přes celodenní těžkou cestu. Po lékařském vyšetření bylo zjištěno, že Yalikun trpěl akutním zánětem slepého střeva a mohla by mu hrozit ztráta života, kdyby byl dovezen později.

Podél pohraniční čáry u průsmyku Butmunak si Wusiman nechal stopy v délce asi 100 tisíc kilometrů za uplynulých 26 let. Jednou hlídal ve velkém sněhu a několikrát padal z koně. Až najel jím hlídaný úsek, mrázem upadl do mdloby a byl potopen do sněhu. Nakonec ho našel manželka.

Etnika Ke-er-ke-zi má k dispozici dobré jméno, tedy etniku hlídající pohraničí. Pokládá hory za svého otce a řeky za matku. Proto má hluboký pocit vůči všem věcím vlasti. Na náhorní plošině Pamil je kromě Wusimana hodně pohraničních hlídačů, kteří svým životem měří nejen posvátné území vlasti, ale i nekonečnou loajalitu a lásku k vlasti a domově.