Sir Peter Brian Medawat, spoludržitel Nobelovy ceny z roku 1960, který otevřel cestu transplantaci orgánů jednou řekl, že transplantace orgánu se stane velmi populární prostě proto, že většina lidí, pokud budou mít možnost volby, tak zůstanou naživu.

V Číně ročně zemře kolem 50 tisíc lidí z titulu selhání všecch možných druhů orgánů a tady by pomohly jedině úspěšné transplantace.

I když ročně dostane v Číně potřebný transplantát 10 tisíc lidí, na čekací listině jich stále jěště zbýva obrovské množství. Mnozí z nich umřou čekaje na orgán, který nikdy nepřijde.

Chen Zhonghua, odborník na transplantaci orgánů v Číně a vedoucí Institutu Tongji pro transplantaci orgánů, jenž řekl, že nedostatek „je běžným problémem, který trápi chirurgy na celém světě". Hlavním způsobe jak zvýšit přísun potřebných orgánů, je motivovat příbuzné pacientů, aby souhlasili s darovaním živých orgánů nebo získat svolení od rodin těch pacientů, jejichž mozek je už mrtvý a žijí jenom díky umělé podpoře ostatních orgánů.

Od roku 2000 do minulého roku bylo několik případů darování ledviny členy rodiny. Z celkového počtu 8000 transplantací ledvin bylo 270 případů, kdy rodinní příslušníci darovali živou ledvinu těžce nemocněmu.

Na Institutu Tongji pro transplantaci orgánů, percento živých obliček, jejichž dárci jsou příbuzní bylo do konce minulého roku vyšší – 14.8 procenta a 30 procent v první polovině letošního roku.

Chen uvedl, že v Číně procento dárců ledvin od příbuzných pacientů už dosáhlo mezinárodní urovně. Přesto Čína daleko zaostává pokud jde o orgány od dárcu s poškozenými mozky. V některých evropských zemích, jako Belgii, Polsku, Francii a Portugalsku je běžné, že orgány těch, kdož nenávratně přišli o funkci mozku, jsou k dispozici pro transplantaci. Například ve Spojených státech přibližně polovina transplantátů pochází od jednotlivců s nenávratně poškozenou činností mozku.

Ve většině rozvinutých zemí existuje legislativa, jenž upravuje transplantaci orgánů.

Pro srovnání, v Čína měla letos 17 dárců orgánů od pacientů s „mrtvým mozkem". Tyto transplantace se konaly se souhlasem jejich příbuzných a byly provedeny v Institutu Tongji pro transplantaci orgánů.

Celkem 63 orgánů, včetně ledvin, játer, pankreasu a očních bulv pomohlo zachránit 54 pacientů v kritickém stavu. V roce 2000 nebyl v Číně jediný případ dárce orgánů s nenávratně poškozeným mozkem.

„I když jsou to zatím malá čísla, věřím, že právě dárcovství od pacientů s „mrtvým mozkem" by mohlo znamenat průlom v transplantacích v Číně", řekl Chen a dodal, že „rostoucí počet těchto druhů dárců dává do budoucna velkou naději.

I když návrh zákon o diagnozach „mrtvého" mozku byl v Číně vypracován před několka lety, oficiálně doposud nenabyl platnosti. Chen řekl, že on a jeho kolegové se striktně řídí mezinárodními pravidly v tomto směru a u zmíněných 17 případů nedošlo k žádným nedorozuměním. Uvedl, že diagnoza „mrtvého" mozku zatím není v Číně široce pochopena a uznána. Dodal, že pokud jenom jedna osoba z milionu, ketrá zemře nemocí nebo při dopravní nehodě daruje své orgány k transplantaci bude to znamenat snížení nedostatu transplantátů v Číně.