Buyi je jednou z pětapadesáti menšinových etniků v Číně. Má asi dvě miliony šestset tisíc příslušníků, kteří se většinou usadili na jihozápadě země v provincii Kuej-čou. V dnešním pořadu bych vás rád doprovodil do vesničky nazvané Měsíc, která dostala kvůli ucelenosti zachované národnostní kultury přezdívku „Super čínských Buyiových".

Vesničky etnika Buyi jsou většinou vystavěné v horách a podél rybníků. Do vesničky Měsíc nás přivedl čistý přítok. Sotva jsme se blížili k vesničce, ozývala se zdálky písnička od krásných buyiských děvčat. V národnostních krojích nás přivítali před vchodem do vesničky. Přišly k nám a oběma rukama zvedaly přípitkové sklenice. Výzva k dvou přípitkům, věnovaným nejen starším, ale i mladým zástupcem vesničky, je symbolem úcty a požehnání vzácným hostům. Podle národnostních zvyků mohou hosté do vesničky vstoupit jen po vypití obou sklenic. Nemusíte se obávat, když neumíte pít, protože nabízený liker z rýže je sladkosilný a nevede vás do opilosti.

Jednotlivé usedlosti ve vesničce Měsíc jsou obklopené bambusy a stromy. Vedle vesničky pomalu teče Měsíční říčka, podle níž se vesnička nazývá. K vzniku tohoto přítoku se váže krásná legenda./Záznam 1/

„za dávnověkých časů žila krásná dívka zvaná Mao-mei a kluk zvaný Měsíc, kteří se navzájem líbili od jejich malého dětství. Bohužel, tehdejší král si na Mao-mei rovněž dělal zálusk, a přinutil ji, aby se stala jeho konkubínou. Dívka se ani nepodrobila hrozbě smrti. Král později podmínil své vzdání tím, že kdyby tamnější říčka mohla tékat opačným směrem. Kluk pak každý den seděl na břehu, kde plákal a modlil se. Už to vypadalo, že boha dojme, když ho velká záplava utopila. Dívka to nemohla unést žal a spáchala sebevraždu skokem z tzv. Milostného úskalí. Poté tato říčka začala na rozdíl od jiných, tékat směrem z východu na západ. Lidé ji nazývají Měsíční říčkou.

Ve Měsíční vesničce jsou dodneska zachovány mnohé zvyky a tradice národnosti Buyi. Na šestý den šestého měsíce podle lunárního kalendáře se tu připomíná národnostní Festival horských písní. Na místě oslavy jsme poznali charakteristický buben z mědi, který Buyiové pokládají za posvátný předmět svého etnika.

Uprostřed bubnu je namalováno paprskovité slunce a ormentace různých živočichů. Měděný buben představuje významný předmět používaný při slavnostech obětování. Skoro každá buyiská vesnice má k dispozici alespoň jeden buben, který se uchovává obvykle u šajcha nebo věhlasné rodiny. Sedmdesátiletý pan Čchen Džung-cheng - nejstarší mistr bubnu ve Měsíční vesničcen informoval, že měděný buben je raritou etnika Buyi a symbolizuje solidaritu celého etnika.

K měděnému bubnu se rovněž váže pověst, podle níž Buyiové dostali buben od Nebes. Zemře-li staršího člen rodiny, lidé bijí do bubnu, čímž bude mrtvý povznesen do nebes. Bitím do bubnu při uctívání předka se stane, že předek přijde z nebes na oslavu spolu s potomky a dá požehnání celé rodině, aby zaznamenala štěstí a úrodu. Kvůli posvátné pozici bubnu existují přísná pravidla jeho použití. Měděný buben se může používat jen při oslavě Nového roku, na pohřebních obřadech nebo při jiných významných příležitostech. Kromě toho musí předem probíhat důstojný a tajuplný akt uctívání bubnu.

Uctívání bubnu je nejslavnostnějším rituálem v buyiské vesničce. Před bubnem se má umístit obětní předměty. Rituálu se musí zúčastnit všichni ženatí muži v čele se starším příslušníkem vesničky. Ten přečte uctívací text a ostatní ho budou následovat, při čemž vylijí liker z misky. Starší příslušník nakonec má symbolicky bít do bubnu třikrát, a to ve znamení úcty bohovi Nebes, bohovi Země a bohovi Bubnu.