Odborník v oboru stavby mostů, inženýr vysokého stupně pan Guo Zhongchang je letos 95 letý, jeho manželce je 91 let. Oba manželé mají potomky tří generací.

Starý Guo absolvoval v roce 1934 stavební fakultu University Zhejiang ve východní Číně. Před odchodem do důchodu byl hlavním inženýrem výboru výstavby v jihozápadním městě Panzhihua. Mnohokrát řídil stavbu velkých mostů. Díky dlouholeté usilovné práci v térenu si uchoval a zocelil zdravé tělo. Ve věku 79 let byl pozván k přípravným pracem na známé vodní elektrárně na Žluté řece Ertan a byl jmenován vedoucím hlavní inženýrské dozorčí komise. Tento projekt byl vyhodnocen jako výborné stavitelské dílo.

Letos 95-letý Guo je velmi zdravý. Myslí bystře, každý den čte knihy a noviny. O Jarních svátcích loňského roku získal prvenství v karetní hře bridž v kategorii důchodců. Je 163 centimetrů vysoký, střední váhy kolem 60 kilogramů. V uplynulých deseti letech byl jen velmi málo nemocný a nikdy nebyl hospitalizován.

Starý Guo zobecnil zkušenosti z dlouhého zdravého života těmito slovy – za prvé: má geny dlouhověkosti, protože jeho rodiče se dožili vysokého věku. Za druhé: zná tajemství dlouhém věku, to jest častý tělesný pohyb, časté požívání jídla rostlinného původu, pití malého množství alkoholu, duševní velkorysost a rodinná svornost.

Starý Guo vede skromný a pravidelný život. V uplynulých desítkách let bral vitaminové tabletky, vitamin B1 a C. Chodí spát v deset hodin večer a vstává v šest hodin ráno. Každý den si dopřeje jednu hodinu poledního spánku. Jeho strava je různorodá, ale nikdy nejedl dosyta, vždy jen do 70 až 80% sytosti. Starý Guo a jeho manželka mají tato nejoblíbenější jídla: sladké brambory, tykev, kukuřici, ovesné vločky, sojový tvaroh, čerstvou zeleninu, ovoce a ořechy.

Starý Guo trvá na tělesném cvičení, ráno dělá půlhodinové rozcvičky a jednokilometrovou procházku. Má široké zájmy. Často se setkává se starými přáteli a účastní se akademických akcí.

Vážení posluchači, jako druhou devadesátnici vám představujeme učitelku Yang Minru z literární fakulty Pekingské pedagogické university. Před nedávnem při oslavě svých devadesátých narozenin a 67 let vyučování paní učitelka Yang Minru řekla: „Mou největší pýchou je to, že jsem se dožila 90 let a stále ještě vyučuji." Když obdržela kytici čerstvých květů, velmi hezky se usmála a řekla: „Nikdy necítím, že jsem na konci a mám udělat tečku. Já tečku neudělám, žádný člověk ať tečku nedělá." Na slavnostním setkání mluvila půl hodiny ve stoje. Její zvídavost a humor jsou stejné jako v minulosti. Do důchodu odešla v roce 1986 a potom v několika amatérských kursech učila výkladu básní z doby dynastie Tang a Song. Od dubna letošního roku je zvána uličním výborem v jejím sídlišti a vykládá jednou týdně verše z dynastie Song pro staré lidi. Tato činnost je bezplatná, ale jak říká „Připravovala jsem si výklad usilovněji, než dříve na fakultě. Opakováním získá starý člověk nové znalosti. Zjistila jsem, že moje současné vyučování je lepší než před více než deseti let a při každém dalším vyučování dělám další pokroky." Paní učitelka s hrdostí říká, „Mezi studenty jsou ti, kteří jsou starší než já a jezdí na vozíčku. Jsou to moji poslední žáci."

Její manžel pan Luo Peilin, člen Čínské akademie věd a Čínské akademie inženýrství, je jejím věrným podporovatelem. Pokaždé, než učitelka zahájila své vyučování, napsal pro ni skripta na počítači. Paní učitelka řekla, že každá její účast jako manželky akademika na schůzi akademiků ji naplnila hrdostí, mnohokrát ji akademici zdravili. „Mezi akademiky jsou i moji studenti", říká paní učitelka.

„Být učitelkou je pro mne největší šťěstí. Jakýsi vědec řekl, že bez studentů nemůže žít, nechce dělat pouze výzkum, chce také vyučovat. Myslím si, že jsem stejného založení jako on," zakončila paní učitelka Yang Minru svoje vyprávění.