V raný podzim slunce jemně zasvítilo do tiché březiny. V hlubokém lesu se ozývaly zvonečky u více než 30 chovaných jelenů, když běželi směrem k stanu na jedné straně horské cesty. Zvoněním se přivolala ze stanu paní Maruša.

Tento stan je dočasným domem paní Maruša. Žije v Autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko ve střediskové obci národnosti E-wen-kche, jejíž okolí tvoří bujné lesy. 57letý manžel Arunbu nás informoval, že etnická skupina E-wen-kche z generace na generaci žije spolu s chovanými jeleny, které označuje vlastně za rodinné příslušníky.

„bez chovaných jelenů by měli příslušníci E-wen-kche takový pocit, jaký mají lidé bez práce. Bez chovaných jelenů by došlo k zániku našeho etnika."

E-wen-kche patří k početně menším národnostem v Číně. Má asi 30 tisíc příslušníků, kteří žijí především v lesnatém pásmu, kde se hraničí Autonomní oblast Vnitřní Mongolsko s provincií Che-lung-ťiang. Pan Arunbu obývá střediskovou obec Oluguya s více než 200 lidmi. Národnost E-wen-kche se kdysi živila lovem zvířat a chovem jelenů. To je vidět snad z názvu etnika, který znamená „lidé žijící v hlubokých horách". Teprve před 50 lety se začali postupně usazovat. Pan Arunbu spolu se svými krajany se před třemi lety rozloučil s loveckým životem a přestěhoval se do předměstí.

A proč jsme Arunbuovi potkali v lesu? Po zavedení stájového chovu onemocněno nemálo jelenů, protože nechtěli jíst ani lišejníky sbírané z divoké přírody. Ve prospěch svých malovaných jelenů se Arunbuovi museli dočasně vystěhovat na hory. Jak Arunbu nás informoval, podmínky na horách se nemohou srovnat s podmínkami na úpatí, kde místní vláda dala vystavět novou vesnici pro národnost E-wen-kche. Nové cihlové domy jsou krásné s vybavením elektrospotřebičů. Vesničané se kromě toho připojili do státní soustavy zdravotního pojištění.

Arunbu se ještě nezvykl v komfortním domu a často myslel na život v horách. Byl dobrý lovec a zachytil nejrůznější živočichy. Když jsme hovořili o lovu, skočila nám do řeči i málomluvná manželka Maruša.

„v mém dětství dokázal lovit můj mladší bratr. Jednoho dne v zimě jsem s ním šel na lov. Už na cestě jsem plakala následkem velkého mrazu. A tak mě musel bratr přivést domů. Nic jsme nevylovili a bratr se na mě rozzlobil."

V současné době vláda zavádí zákaz lovu k ochraně divokých živočichů. Arunbuovi mají pro tuto politiku porozumění. Jenže Arunbu si vzpomíná na dřívější život a rád vypráví obou synům příběhy ze svého lovu. Starší syn se jmenuje Yili a často jde na hory k chovu jelenů, zatímco mladší syn Yisu rád žije na úpatí a zajímá se o módní věci – internet, komedie, populární hudbu atd. To souvisí s jeho pracovními zážitky ve velkoměstě, kde před dvěma lety provozoval obchod se stavebními látkami. Líbí se mu velkoměsta, myslí totiž, že může tam poznat mnoho nových a zajímavých věcí.

V srpnu letošního roku se Arunbuovi začali zabývat pohoštěním turistů ve svém místě pro chov jelenů. Svérázné zvyky národnosti E-wen-kche přilákává stále více turistů. Při obsluhování turistů pomáhá mladší syn. Řekl, že zůstane doma pokud obchod bude dobrý.

Yisu projevuje velkou úctu svému otci. V loňském roce se oba zúčastnili soutěže módní přehlídky, kterou zorganizovala obec při oslavě jubilea. Yisu byl vyřazen a jeho otec Arunbu definitivně získal první místo svým designem čepice. V očích Yisuho je otec ryzím příslušníkem etnika E-wen-kche, neboť je dobrý lovec a vyznal se v chovu jelenů. Arunbu ale uvedl, že nemohou žít jen s národnostními tradicemi a že hodlá pokračovat v rozvoji novinky, jíž je například turistické pohoštění.

„ v příštím roce se budu snažit o to, abych si vydělal 15 tisíc čínských juanů z pohoštění turistů, tedy o 5 tisíc juanů více než u kolegů ve vesnici. Můžeme prodávat naše jelení produkty a také pouzdra z březové kůry, která umí zhotovit můj zeť. Hodlám koupit pro syna Yisu mobil ku prospěchu kontraktace."

Arunbu nyní píše vzpomínky, v nichž chce líčit změny své rodiny z loveckého života v usazení a z bídy v blahobyt. Přeje si, aby jeho kniha byla vydána k posílení informovanosti vnějšího světa o národnosti E-wen-kche.