Chrám Long Xing je jedním z 10. největších čínských buddhistických chrámů, začal se budovat v dynastii Sui, dosud už má kolem 1500 let historii. Průvodkyně Li Na informovala, že rozloha tohoto chrámu překročila 80 tisíc čtverečních metrů, turisté při návštěvě této skupiny velkolepých budov by neměli promeškat některé turistické atrakce:

„mnoho osobností při návštěvě chrámu Long Xing, se hlavně prohlédnulo 6 věcí"

Li Na informovala, že mezi těmito šesti věcmi je nejznámější čínská nejvyšší bronzová socha Kwan-yin, tj. buddhista avalokiteshwara s tisíc rukama a tisíc očima, je symbolem tohoto chrámu. Díky této sochu chrám Long Xing se také jmenuje chrám velkého Buddha. Pokud jde o to, že proč Kwan-yin má tisíc rukou a tisíc očí, je taková legenda.

Prý v staré Číně byl tady králem, měl tři krásné dcery. Nejstarší dcera se jmenuje Miao Yan, druhá nejstarší dcera se jmenuje Miao Xiang, tyto dvě dcery se dávno vdály, jenom třetí dcera Miao Ying nechtěla se vdát. Miao Ying od svého dětství byla velmi chytrá a dobrosrdeční, když byla jí pět let, mohla číst posvátné knihy, jenom chtěla konvertovat buddhismus. Král sám zvolil pro ni manžele, ale vůbec nepřijala, řekla, že bude se stát buddhistickou jeptiškou. Potom král měl vážný nemoc, na jeho celém těle byly boláky, lékař psal ho předpis, řekl, že lék na tomto předpisu musí být společně používán s masem svého syna nebo dcery, pak bude účinný. Ale nejstarší dcera a druhá nejstarší dcera nechtěly věnovat své maso. Princezna Miao Ying slyšela tuto zprávu, s cílem vyléčit svého otce, řezala svou ruku. Za nedlouho po ozdravení král měl zase oční nemoc. Princezna Miao Ying zase vykopala své oko, vyléčila oko svého otce. Buddha Sakyamuni se dozvěděl tuto zprávu, slíbil, že dala jeden a dostane tisíc, věnoval princezně Miao Ying tisíc rukou a tisíc očí.

Tato socha je více než 21 metrů vysoká, je ještě příběh o jejím lítí. Průvodkyně Wang Jing řekla, prý když pracovníci lili tuto sochu, kvůli tomu, že je tato socha příliš vysoká, bronzová kapalina začala zmrazit, když byla převezena do výšky, kde je rameno, nemohou skončit lít, proto pracovníci zkusili novou metodu lití:

„když pracovníci čelili obtíži, přišel jeden stařec, pracovníci říkají, že tento stařec je starý, proto jistě má zkušenosti, tento stařec řekl, že jsem člověk, že půda už pohřbila do mého krku, jakou zkušenost mám? Potom šel pryč. Jeho slovo připomenulo pracovníkům, že mohou pohřbít tuto sochu až do krku, a potom položit velký kotel u krku, tak mohou lít hlavu."