V poslední době jsem dostala hodně dopisů od posluchačů, kteří ve svých dopisech mi řekli, abych něco připravila o čínské národní hudbě. Jsem ráda, že tak mnoho českých přátelů se zajímalo o čínskou starou kulturu. V dnešní i dalších několika relacích budu vám seznamovat s čínskou národní hudbou. Dnes začínám od historie rozvoje čínské národní hudby.

Ve staré čínské literatuře dynastie Xianqin???? Spisu ideologických škol, což v čínském originálu je "Lü Shi Chu Qiu" ??????bylo napsáno: „vytvoření čínské národní hudby má velmi velmi dlouhou historii." Ale nedá se zajistit přesný čas jejího vzniku. Hudební památky, které byly neústalé objeveny, stále znovu dokázaly, že se před tisíci lety už objevila hudba v Číně. Například v 70. letech minulého století v provincii Zhejiangu v jihovýchodní Číně bylo nalezeno hodně starých hudebních nástrojů vyrobených před 7000 lety. Od roku 1986 do roku 1987 ve vesnici Ťiachu v okresu Wuyangu v provincii Henanu ve stření Číně bylo vykopáno 16 fléten z ptačí kosti. Laboratorní výsledky ukazují, že tyto flétny byly vyrobeny před 8000-9000 lety. Na těchto flétnách je většinou 7 dír, vedle některých dír je další malinká díra, která by měly být užívany pro upravu výšky tónu. To ukazuje, že techdější Číňané už měli požadavky k přesnosti tónu, a současně dokazuje, že před 7000-8000 lety v Číně hudební úroveň už byla poměrně vysoká. A předtím čínská hudba určitě měla dlouhou vývojovou historii.

Kromě fléten z kosti byly také objeveny další hudební nástroje, včetně píšťalek z kosti, zvonů z porcelánu, bubenů atd. Tyto nástroje od různých období se nacházely v mnoha místech v Číně, což znamená, že v Číně hlavní hudební nástroje existovaly už ve prvobytné době. Mezi těmi nástrojemi, zvony a bubeny dostaly velkých rozvojů v pozdější době.

Hudba v prvobytné době se nemohla rozdělit s tancem. V 11. století takové spojení hudby a tance bylo nazváno „Yue???". Současně zachované prvobytné obrazy velmi pestře odráží výjev prvobytných tanců. Byly masové akce s písněmi a tanci. Většina takových akcí se týkají s obětováním a modlením za bohatou sklizeň v příští roce, a techdější hudba a tance v prvobytném společenství ještě neměly scpeiální formu umění. Až do 21. století před našem letopočtem po založení dynastie Xia, tanec s hudbou se opravdově stal zvláštní formou umění. Podle legendy císaři Qi a Jie v dynastii Xia měli velkou radost z takového umění. Do konce dynastie Xia ve společenství pracovalo hodně lidí jako tanečníci za doprovodu hudby.

Během období 16 století do roku 221 před našem letopočtem, na území staré Číny se dříve či později objevilo několik dynastií a období, včetně Dynastie Shang, Xizhou, Jaro a podzimu, a válčící státy. Potom císař Qinshihuang sjednotil Čínu a založil dynastii Qin. Různé dynastie vznikaly a upadávaly, hudba se ale neustále rozvíjela. V dynastii Shang tanec se hudbou s názvem"sanglin" byla velmi populární. Byla to velká celostátní akce obětování. Podle záznamů starých knih, tanec"sanglin" byl velmi dynamický a pohyblivý. Doprovodná hudba byla velmi vzrušující. Počet druhu hudebních nástrojů se v dynastii Shang hodně zvýšily a jejich jakost se stále zlepšila . Tyto hudební nástroje měly velký vliv na pozdější společnost. Rozvoj hudby dynastie Shang položil dobrý základ pro hudbu dynastie Zhou, která nejdříve rozdělila hudbu do dvou skupin: hudba pro obětování a hudba pro oslavování. Tím se objevila čínská oslavá hudba. Ale techdy jen šlechta mohla požívat takovou slavou hudbu.

V době tzv. Jaro a podzim kolem 8-5 století před našem letopočtem hudba ze spodní vrstvy společenství se stala populární. V pozdejší době některá lidová hudba i mohla nahradit šlechtickou hudbu, která byla populární mezi vrchní vrstvě společnosti. V tomto období se také vytvořil jeden velmi významný hudební nástroj „ sériové zvonky", v čínštině říkáme Bianzhong. Dnes v mnoha pamětihodností v Číně, můžeme požívat hudební představení s takovými hudebními nástroji Bianzhong.

V období válčícich států (od rok 475 do rok 221 před našem letopočtem) během dvouset let se objevilo hodně malých států, na potřenu válčících stran, ti, kteří dovedli vést válku byli respektováni a proto se hudba rozvíjela poměrně pomaly.