Pan Zhu Tianfang je obyčejným zaměstnancem Společnosti pro řízení parkovišť nemotorových vozidel v Šanghaji, má „dvě rodiny", jedna je jeho malá rodina žijící ve starém domku. Je pilířem této rodiny, má 76letou matku a 25letou dceru. Jeho druhá rodina je velká, slouží v této velké rodině jako správce parkoviště nemotorových vozidel, přesně řečeno jízdních kol.

Jednoho dne pracovního volna pan Zhu doprovázel svou matku do nemocnice. Krátce po odchodu z domova nechal svou matku chvíli stát stranou. Před obchodním domem stála řada kol, z nichž tři byla nesprávně opřena. Řada kol nebyla úhledně srovnána. Pan Zhu je řadu hned urovnal a pak se spokojeně vrátil k matce, která s úsměvem řekla: „Vím, že nemáš rád nepořádek, i během pracovního volna ho chceš napravovat."

Koncem roku 2004, poté, kdy ho k tomu opětovně přesvědčoval funkcionář uličního výboru, pan Zhu přijal práci hlídání jízdních kol. Od té doby si postupně vypěstoval tzv. nemoc z povolání, která spočívá v tom, že pokud kola nejsou uspořádána správně, musí je dát do pořádku. Předtím byl celé čtyři roky nezaměstnaný. Nechtěl přijmout žádnou novou práci s tím, že v minulosti byl majitelem prodejny s konfekcí.

Hlídání jízdních kol je práce vcelku jednoduchá. Pan Zhu pracuje od 8 do 16 hodin pod širým nebem bez ohledu na počasí. Tato práce ale není tak snadná, jak se zdá. Za prvé: musí na parkovišti pro nemotorová vozidla uchovávat pořádek. Pan Zhu proto v průměru přeloží 200 kol denně. Za druhé: je třeba zajistit bezpečnost hlídaných vozidel. Musí nepřetržitě hlídat celých osm hodin. V poledne nesmí opustit své pracoviště. Oběd řeší tak, že mu buď někdo jiný jídlo přinese, anebo si na ulici koupí rychlé občerstvení. Za třetí: za parkování je třeba vybírat poplatek. Poplatek za parkování je sice malý, ale jsou jednotlivci, kteří nechtějí zaplatit. Mají různé záminky. K těmto jednotlivcům se pan Zhu staví s úsměvem. Někdy za ně zaplatí sám.

Při práci má pan Zhu v ruce vždy dva malé ručníky, čistý ručník pro utírání potu, druhý méně čistý pro čištění kol. Jeho podnik připravil pro pracovníky uniformu s čepicí. I ve velmi horkých dnech musí pracovníci nosit řádně oblečenou uniformu a čepici. Na krku visí pracovní taška, ve které kromě drobných peněz a faktur jsou také igelitové sáčky. Ty mají k dispozici při dešti. Když prší, zabalí pan Zhu těmito sáčky sedadla kol. Pan Zhu často podvědomě nahmatá svou pracovní brašnu.

Říká: „Cením si této své práce."

Z práce chodí pan Zhu unavený. Z pracoviště to má domů jen pět minut. Jeho domov je typický starý domeček, ve kterém je jen jeden pokoj o ploše 18 metrů čtverečních. Zde bydlí už přes dvacet let. Jakmile pan Zhu přijde domů, slyší hlas matky: „Tianfangu, dej si studenou polévku ze zelených bobů." Matka se dívá na syna, který hladově pije polévku, a ptá se: „Máš ještě hlad? Dej si ještě trochu studených nudlí."

Zhu Tianfang odpoví: „Maminko, nehýbej se, zůstaň v posteli a odpočívej. Nudle si udělám sám." Přitom matce říká: „Jestli je ti horko, otevři klimatizaci. Nešetři."

Ve volných chvílích pan Zhu rád čte. U postele má dvěmilované knihy „Úvod do Freudovy psychologie" a „Životopis Mao Cedonga". „Tyto dvě knihy jsem přečetl už mnohokrát. Mohu je číst třeba posté, aniž mě přestanou zajímat," říká pan Zhu s úsměvem.

Jeho největší zálibou je hrát malé role ve filmech a televizních seriálech. Vystupoval celkem ve více než dvaceti inscenacích. Hrál v roli generála, královského mocipána, ředitele, nájemného vraha atd. „Tyhle malé postavy jsou nejsou důležité, ale hrál jsem je rád. Hrát ve filmech a televizi zpestřuje můj život," dodává pan Zhu.