Letos je mi 71 let. Když jsem v šedesáti letech odešel do důchodu, uplynuly už dva roky od smrti mé manželky. V tom roce jsem se oženil s paní Jiang Guilian, která je o 12 let mladší než já. Moje nová manželka pracovala po celý život v zemědělství. Její syn a dcera si už založily své rodiny, jejich hospodářství je skrovné. Paní Jiang nikdy nechodila do školy, ale je velmi poctivá a pracovitá, dovede vykonávat všechny práce, ať už jde o manuální práce na poli či jemnější v domácnosti. Jsme manželé, ale ona se na mne dívá jako na staršího, zkušenějšího předka. Má pevné zdraví, obstarává veškerou domácnost, velmi pečlivě se o mne stará. Za její péče jsem si upevnil zdraví. Jsem čilý a jsem s ní velmi spokojen. Nakoupil jsem jí šperky, nové šaty, jízdní kolo atd. O narozeninách jejích rodičů či o důležitých svátcích jsem jim věnoval drahé dary, což vyvolalo její uznání. S tím vším byla má manželka velmi spokojena. Ale jednou v rozhovoru projevila jakousi starost, kterou sice neobjasnila, ale já ji dobře pochopil. Měla strach z toho, že nemá žádné výdělky. Kdybych zemřel, kdo by ji v jejím stáří živil? Není možné ani jisté, aby vkládala naději do svých či mých dětí. Proto ji vědomí vlastního stáří zneklidňuje.

Tato manželčina starost mně připomněla, že moje osobní situace mi zajišťuje šťastné stáří. Jsem důchodce, pobírám poměrně vysoký důchod a požívám bezplatné zdravotní péče. Nemám žádnou starost o živobytí. Nesmím ovšem hledět pouze na sebe a nebrat ohled na ni. O tomto problému jsem s ní opětovně diskutoval, udělali jsme konkrétní rodinný finanční plán, důraz jsme kladli na plánování příjmu a výdajů. Naplánovali jsme pečlivě a podrobně rodinné výdaje za situace, kdy nebudou nové příjmy a kdy bude k dispozici jen zajištěný důchod. Od ledna druhého roku po uzavření našeho manželství jsem z mého důchodu, který je ve výši tisíc juanů, ukládali 400 yuanů jako úsporu pro manželku a pod jejím jménem je vkládali do banky. Takže každého měsíce na její vkladní knížce přibylo 400 yuanů, koncem roku byl tento vklad 4800 yuanů. K tomu jsem přidali dalších 200 yuanů a tuto částku 5 tisíc yuanů jsem uložili jako termínovaný vklad na dobu tři roky. Takový postup spoření pokračoval bez přerušení a koncem tohoto roku je tomu tak již rovných deset let. Na jejím důchodovém kontě existuje zůstatek ve výši 50 tisíc yuanů, což jí přineslo do života větší jistotu a měla radostnou náladu. Dělal jsem něco v její prospěch a nesl jsem za ni odpovědnost. Dosáhl jsem psychologické rovnováhy a nemám pocit, že jsem vždy jejím dlužníkem. Správné uspořádání rodinných financí nemělo žádný vliv na náš život ve stáří. Jsme radostní, zdraví, a to také značně zpomalilo stárnutí našeho těla.V současnosti se můj důchod zvýšil na 1600 yuanů za měsíc. Od ledna příštího roku zvýším „důchod" své manželky na 600 yuanů měsíčně. Oba jsme přesvědčeni, že důchod, který pro ni připravuji, plus státní náhrada, kterou dostává jako příbuzná zemřelého funkcionáře státu, zajistí její stáří a ona tak bude požívat blahobytný život.

Z toho si uvědomuji, že pro financování rodiny je třeba velké znalosti. Je třeba všestranně plánovat, jednotně uspořádat, uvádět v život etapově a konkrétně. Je všeobecně známo, že drtivá většina starých lidí, zvláště bývalých administrativních pracovníků, nemá mnoho prostředků pro zvýšení příjmů. Těžiště jejich rodinného financování spočívá v šetření výdajů a jejich správném využíváním. Je třeba dobře uspořádat nejbližší výdaje v současnosti v probíhajícím roce, také mít ohled na dlouhodobé výdaje na příští rok, na dobu dalších tři a pěti let. Mít ohled na výdaje hlavy rodiny v jejím stáří, to je jedna stránka věci. Plánovat dobře výdaje dalších členů rodiny, zejména výdajů manželky ve stáří, to je druhá stránka. Obě jsou stejně důležité. Jen tak je rodinné financování dokonalé.