Národnost Taj žije především v provincii Jun-nan. Písemná dokumentace o této etnické skupině se datuje do prvního století našeho letopočtu. Tajové mají vlastní jazyk a písmo. Jsou dobrými zpěváky a tanečníky. Vyznají se v tancování a zpívání a kromě toho vytvořili pestrou kulturu. Proslulé jsou zejména tajský kalendář, medicina a balady.

Hlavní náplní obecných zvyků národnosti Taj je, že do tajské vesnice nesmí vrazit cizinec, když jede na koni, honí dobytek, nese něco na rameni nebo nemá učesané vlasy. Měl by svlékat boty před vstupem do bambusového domu. Dále se musí v domě lehce pohybovat. Nesmí sedět na prahu ani vejít do ložnice. Doma se zakazuje pískat, střihat nehty, pokládat šaty za polštář či sedět na polštáři. To, co se obléká na horní část těla, musí být zavěšeno ve výšce, zatímco kalhoty a sukně visí níže. Před vstupem do chrámu je třeba svlékat boty a je tabu dotknout se mnichovy hlavy, soch a jiných buddhistických předmětů.

Co se týče svatebních zvyků, svatební hostinu musí pořádat rodiče ženicha i nevěsty. Ve většině případů se hostina koná nejprve u nevěsty. Na slavnostní tabuli se měl umístit zelený list banánovníku. Připravují se hlavně chody symbolizující štěstí, například guláš s prasečí krvi, novoroční dort a veškeré jiné lahůdky. Novomanželé se mají před zahájením svatební hostiny zúčastnit takového aktu, při kterém obřadník spojí bílou šňůrou ramena ženicha a nevěsty a přiváže další dvě šňůry k jejich zápěstí, což symbolizuje čistotu lásky. Poté jeden z nejstarších lidí ve vesnici vytvaruje lepkavou rýži do tvaru trojúhelníku, osolí a uloží na trojnožku sporáku, aby přirozeně spadal po spálení. To symbolizuje, že láska bude pevná jako železo.

V prefektuře Si-šuang-pan-na existuje zvláštní způsob námluv. Dívka jde na tržiště prodávat vařená kuřata. Pokud si chce kuře koupit právě její oblíbený kluk, tak dívka nabídne klukovi židli, aby na ní usedli vedle sebe a bavili se. Zamilují-li se do sebe, zajdou s kuřetem do lesa na rande. Pokud kuře chce koupit kluk, který se dívce nelíbí, dívka mu nabídne velice vysokou cenu.

Také způsob zasnoubení je originální. Zásnubní hostina se koná v domě budoucí nevěsty, zatímco pohoštění by měla poskytnout ženichová rodina. Po ukončení hostiny musí ještě stolovat snoubenec se třemi družbami a snoubenka se třemi družičkami. Prvním chodem musí být horké jídlo a za ním následuje zasolené jídlo a nakonec sladké pečivo, čímž se symbolizuje vřelost, hlubokost a sladkost lásky.

Po postavění svatebního domu probíhá další stolování. Do nového domu jdou nejprve chlapci s uvařenou hovězí hlavou, potom ženatí muži se skříňi a vdané ženy s ložním prádlem, nakonec svobodné dívky s potravinami. Na hostinu jsou pozváni vesničané, kteří by měli věnovat hostiteli dárky symbolizující štěstí.

Milí posluchači, dále vás seznámíme se stravovacími zvyky národnosti Taj. Za hlavní jídlo se pokládá rýže obecná i lepkavá. Vaří se čerstvě vymlácena. Tajové totiž nejedí nebo málokdy jedí rýži mlácenou v předchozí den. Myslí si totiž, že jen čerstvě vymlácená rýže si udrží původní barvu a vůni. Kromě toho je zvykem jíst rýži ručně. Veškeré přílohy a speciality jsou nakyslé, protože Tajové často jedí těžce stravitelnou rýži lepkavou a kyselina přispívá k trávení.

Masové potraviny pocházejí hlavně z chovaných prasat, býků, kuřat a kachen. Tajové bydlící ve vnitrozemí si oblíbili psí maso a vodní produkty a vyznají se v pečení a vaření kuřat. Nejvíce pěstovaným a užívaným druhem zeleniny je hořká okurka.

Alkohol je nepostradatelným nápojem národnosti Taj. Tajové umějí dělat různé druhy alkoholických nápojů, které nejsou silné, ale voňavé a sladké.