Zpravodaj navštívil pana Yang Yanzonga v jeho novém velkém a světleném bytě v Shanghaji. Pan Yang vstoupil do Rudé armády v roce 1932 a v době známého dlouhého pochodu v délce více než deset tisíc kilometrů, jenž uskutečnila Čínská dělnickorolnická Rudá armáda, předchůdkyně dnešní Čínské lidové osvobozenecké armády v třicátých letech minulého století, pracoval jako ošetřovatel v polní nemocnici. V roce 1982 odešel do důchodu a požívá zdravotní péče na úrovni náměstka ministra.

92letý Yang Yanzong má na hlavě samé stříbrné vlasy, bystře myslí, má výbornou paměť. Při rozhovoru udělá čas od času energické gesto, z kterého poznáme jeho vojenský styl. Má rovnou páteř, mluví hlasitě a vypadá velmi čile. Náš rozhovor začal od jeho zdraví.

Starý pan Yang řekl, že byl vojákem, nemá teorii o zachování zdraví. Ale duch dlouhého pochodu je jeho duchovním pilířem a také důležitou zkušeností pro překonávání všech obtíží. „Že je to trápení? Porovnejte to s dobou dlouhého pochodu. Že s vámi zacházejí nespravedlivě? Jen pomyslete na starou generaci, která položila život za revoluci." Tyto věty se staly jeho mravní zásadou. Yang Yanzong ve svém dětství pásl na venkově dobytek. Ve svých 15 letech vstoupil do ústřední rudé armády. Pan Yang vzpomínal, že v počáteční době dlouhého pochodu míval jen dvě jídla denně. Jeho denní stravou byla opečená pšeničná mouka a divoká jedlá tráva. Ale když jsme přecházeli sněžné hory, bahnité louky a další oblasti s drsnými přírodními podmínkami, trpěli jsme velkým hladem, mrazem, nemocemi atd., mnozí spolubojovníci tam usnuli na věčnost." Když mluvil o těchto příbězích, v jeho očích bylo plno slz. Za války proti Američanům a při pomoci Korejcům v padesátých letech minulého století byl Yang Yanzong zdravotním oddělením hlavní týlové správy Čínské lidové osvobozenecké armády poslán na záchrannou práci na frontě. V roce 1958 tehdejší čínský premiér Zhou Enlaj podepsal dekret, podle kterého byl pan Yang jmenován náměstkem železniční správy ve městě Hangzhou. Později byl z pracovních důvodů přemístěn na funkci zástupce vedoucího organizace, která je administrativně na úrovni oddělení. Navíc jeho vedoucí byl osobou mladší než on. Starý veterán se musel smířit s vedením mladé osoby, to by obvykle nebylo přijatelné. Ale pan Yang řekl: „Kdybych to porovnal s osudem padlých soudruhů, musel bych být velice spokojen." V roce 1982 starý Yang odešel do důchodu, ale stále se zabýval různými záležitostmi. Organizoval jiné důchodce k tělesnému cvičení, jakým jsou míčové hře, hra v šachy, iniciativně vykonával služby jiným. Pan Yang jako revolucionář zachovává ušlechtilou ideu, bere osobní slávu a blahobyt velmi lehce. Takový životní postoj přispívá k jeho zdraví.

Jeho nejoblíbenějším sportem je chůze. V armádě procvičil své nohy, měl tzv. železná chodidla. Jednou v průběhu dlouhého pochodu za 24 hodin ušel 60 kilometrů a vydobyl klíčový most vedoucí přes prudkou řeku, podílel se na velmi důležité bitvě. V důchodovém životě rád chodí pěšky a méně jezdí autem. Každý den ujde osm tisíc kroků. „V mé noze zůstává kousek kulky nepřítele, proto chodím pomalu, ale na chůzi vždy trvám." Z dlouhodobé chůze získal prospěch, má dobrý spánek, neužívá léky na spánek. Také má dobrou chuť k jídlu.

Starý Yang má mnoho přátel, s hlubokým citem řekl: „S přáteli je možno zvětšit rozhled, zbavit se samoty. Zvláště časté kontakty s mladými lidmi nám pomáhají ke zvýšení životaschopnosti a tím si věčně zachováme své mládí."