Paní Liu Shufang byla v Číně známou sopranistkou už v 50. letech minulého století. Od té doby se svými vystoupeními procestovala více než dvacet zemí, například tehdejší Sovětský svaz, Itálii, Německo, Velkou Británii, Argentinu a Indonésii atd. Lidé ji nazývali hudebním poslem---předvedla lidem v zahraničí čínskou hudbu a Číňanům přinesla zahraniční písně. Ale vstup do hudebního světa pro ni znamenal začátek neklidného života, sama to svými slovy vyjadřuje jako „toulání se za hudbou." V polovině 50. let minulého století potřebovala Čínská lidová republika naléhavě obnovit diplomatické styky s různými zeměmi. Na výzvu čínského expremiéra Zhou Enlaje uskutečnila nová Čína serii uměleckých a sportovních diplomatických kroků, proto dostala Liu Shufang šanci k návštěvě mnoha zemí a potom získala titul "hudebního posla."

Díky svému citu pro hudbu objevila Liu Shufang v cizině mnoho skvostných písní, což ji vždy udělalo velkou radost. Liu Shufang se v cizině naučila mnoho místních písní, například indonéskou píseň s názvem Zlatíčko. Liu v Indonésii místní písně zpívala a vyvolala tím upřímné ovace. V Indonésii uskutečnila 40 vystoupení a Indonésané ji považovali za velkou hvězdu. Indonéští fanoušci při loučení s čínským uměleckým souborem křičeli: Liu Shufang, Liu Shufang! Když se vrátila do Číny, ihned byly doma indonéské písně přeloženy do čínštiny, jako například píseň Zlatíčko, Holubice atd. Podle odhadu dodnes Liu přeložila a zpívala více než 100 zahraničních písní.

Dá se říci, že hudební posel Liu Shufang přinášela cizině osobní svědectví o rozvoji nové Číny. Liu vzpomínala, že v roce 1954 po obnovení diplomatických styků mezi Čínou a Británií, navštívila s uměleckou delegací Velkou Británii. Angličasné se tehdy ještě domnívali, že čínské ženy mají tak zvané liliové nožky, čínští muži by podle nich měli mít dlouhé vlasy a nosit jenom beduínské pláště. Až poté, kdy před nimi Liu Shufang stanula a zazpívala Madame Butterfly, její zpěv Lodýn velice uchvátil.

Liu Shufang zpívala mnoho písní o lásce a v mládí také lásku často prožívala. Na střední škole za ní chodili čtyři hudební učitelé. Liu své učitele odmítla a odjela z domova do města Chong Qing, za svým hudebním snem. Jeden z oněch učitelů nadále psal Liu dopisy a posílal fotogragie, ale Liu byla ještě velmi mladá, lásku ještě nechápala. Protože onen učitel byl nejstarším synem rodiny, byl nucen oženit se s ženou, kterou mu vybrali rodiče. Ale až do stáří na Liu Shufang nezapomněl, všude se ptal po zprávách o Liu, Liu však po celý život tuto lásku nepřijala a to až do okamžiku učitelovy smrti. Na památku této lásky Liu sama vytvořila a zpívala píseň s názvem Daleká láska. Napsala ji podle básně, kterou pro ni před čtyřiceti lety složil tento učitel.

Liu se nakonec vdala za pana Zheng Yhongchenga. Pocházel z chudé rodiny. V očích Liu je Zheng nejlepším mužem na světě. Manželé spolupracovali na tvorbě série písní a získali velký úspěch. Ale potom kulturní revoluce jejich štěstí porušila, Liu se dostala nejen do umělecké krize, ale krizové situace ovládly i její rodinu. Liu téměř ztratila víru v život, začala se toulat za hudbu.

Dnes je v srdci Liu klid, říká, že už není pesimistická, protože všechno je už dávno pryč......