Luopuling je krásné místo nacházející se v okolí Pekingu. Zde se člověk nadýchá čerstvého vzduchu, v umělé nádrži obklopené horami žijí divocí kapři. Jedna cestička vede k tichému stavení, okolo kterého rostou ovocné stromy a zahrada. Majitelem tohoto stavení je pan Li, důchodce z Pekingu. Zde začal žít až po odchodu do důchodu. Stavení a okolní zahradu má v pronájmu a využívá je jako malého turistického zařízení.V současnosti tam bylo postaveno různé vybavení včetně pergoly proti slunečním paprskům, chat, zařízení pro získávání solární energii, parabolických antén atd. Chovají se zde slepice, husy, ovce i psi. Ovoce a zelenina rostou dobře. Pan Li zaměstnává dva pomocníky. Ve všedních dnech loví v řece ryby. Když přijížděli turisté, jeho manželka je obsloužila. V případě většího počtu turistů se dali do práce všichni. Toto turistické zařízení není specifikované a nemá za cíl vydělávat, neboť majitel nemá zájem na zisku, jde mu o to strávit příjemně stáří a užívat života. Převážnou část turistů tvoří jeho známí z města. Ve večerních hodinách návštěvníci vidí nad hlavou jasnou hvězdnou oblohu, z blízkosti slyší skřehotání žab, ve tmě vidí jednu či dvě svatojánské mušky létající sem a tam. Taková scenérie je úplně odlišná od atmosféry rušného města.

Způsob života pana Li není ojedinělý. Tito staří lidé většinou mají zajištěný plat, pevné zdraví, nemají starost s živobytím, chtějí si užívat radostného a spokojeného života. Další starý pan Lin koupil byt v okolí Pekingu, aby mohl žít v bližším kontaktu s přírodou. Ale potom dostal pod vlivem souseda nápad vést idylický život. Letos v dubnu začal s manželkou najímat usedlost a zeleninovou zahradu ve vesnici v blízkosti jejich bytu. Pod vedením rolníka začali se zemědělskými pracemi, pěstovali obilí i zeleninu. Postavili i jednoduchý přístřešek pro chov slepic, kachen, hus a králíků. Oba manželé pracovali na poli či v drůbežárně několik hodin denně. Někdy měli bolavé nohy a ruce, ale takový život se jim líbí. Pan Lin popisuje svůj život takto: "Často za úsvitu chodím k našemu venkovskému dvoru. Když jsem otevřel dveře dvora, uslyšel jsem'sbor'různých malých zvířat, slepic, kachen, hus, koček, psů a králíků, a já jsem tak poprvé v životě zažíval půvab a idylu venkovského života. Po manuální práci na jaře a v létě u pana Lina sama od sebe zmizela nespavost, kterou trpěl desítky let. Jedl sice více, ale přitom jeho tělesná váha naopak klesala.

Ve skutečnosti má mnoho městských obyvatel podobný pastýřský sen. Pokud to dovolují ekonomické podmínky, lidé si vždy vyberou nový životní způsob, aby mohli realizovat své sny. Někteří důchodci, kteří mají pevné zdraví a mají automobil a jejichž potomci je pravidelně navštěvují, se rozhodli vést osobitý život v tichých místech vzdálenější periferie. Další důchodci, kteří mají slabší zdraví, uspořádají si život ve stáří tak, že v zimě žijí ve městě a v dalších třech ročních obdobích na venkově. Existují i takoví, kteří jsou ekonomicky slabší a kteří prodali či pronajali své byty ve městě a přestěhovali se na venkov. Nelze tu uvést všechny způsoby, jimiž městští důchodci realizují své přání vést idylický život. Ale jedno je stejné, totiž že si přejí klidný, tichý život. Venkov je pro ně v tom případě ideální volbou.