Západočínská ústřžedně řízená metropole Chongqing leží v horských oblastech, proto zde existuje mnoho zájemců o horolezectví. Mezi četnými horolezeckými oddíly vyniká jedna skupina důchodců, jejich průměrný věk přesahuje 60 let. Jejich vybavení je velmi jednoduché, každý má pouze hůl, bateriku a dva páry gumových bot. Mají rádi horolezectví. Opakovaný výstup na okolní hory již nemůže uspokojit jejich zvědavost, čas od času chtějí zdolat vyšší hory, hluboké lesy ba pralesy, kde je málo lidských stop. Výstup na hory se stal jejich návykem.

Ve středu a sobotu časně ráno se řada důchodců schází před určitým uličním výborem. Ve čtvrt na devět kapitán skupiny vyhlásí horolezecký cíl, zamává rudým praporem, a oddíl o desítkách členů vyrazí na pochod. To je pravidelná akce, konaná dvakrát do týdne. V uplynulých osmi letech od roku 1998 se tak dělo bez přerušení, nebylo-li předem jinak uspořádáno. Staří „horolezečtí přátelé" vystupovali na blízké hory u města. Ráno se vydali na cestu a večer se vrátili. Taková akce je cvičením, zábavou, staří lidé tak získávají dobrou náladu. Na cestě důchodci zpívají, zpívají ale písně z padesátých či šedesátých let minulého století, ne současné populární písně. Chůze doprovázená písněmi je zajímavá věc, která ulehčuje chodcům námahu. Po tří či čtyřhodinové chůzi po horských cestách si všichni sednou, aby si odpočinuli, snědí jídlo, které přinesli, dají se pak do různých akcí, hrají karty, povídají si, fotografují, sbírají léčivé byliny atd.

Kapitán tohoto oddílu je důchodce Liu Chunxiao a je na tento oddíl hrdý, řekl: „Tento horolezecký oddíl je v našem městě známý. Každé horolezecké akce se zúčastní nejméně čtyřicet padesát lidí, maximálně osmdesát lidí, ale počet aktivistů je celkem sto deset lidí. Členové pocházejí hlavně z různých obvodů Chongqingu, a také z okolních městeček."

Ale na počátku se tomuto oddílu nedostávalo nadšené podpory. Existovalo pouze čtyři pět členů. Kapitán sám měl nemocná játra, střeva a žaludek, trpěl Meniereovou nemocí. Měl nadváhu, je 170 centimetrů vysoký, ale jeho linie pásu činila 92 centimetrů. Po půl roku výstupů na hory se mu zkrátil obvod v pasu o 10 centimetrů, zmizely i různé příznaky nemocí. Je to nepředstavitelné, ale jeho vážná nemoc akrofobie se také vyléčila pomocí horolezectvím. Jeho příklad se pak rozšířil mezi lidmi.

Horolezectví je sportovní disciplínou, která vyžaduje těsnou spolupráci kolektivu. Mezi členy oddílu se postupně utvořila následující pravidla, za prvé: je třeba mít smysl pro kolektiv a pro zajištění bezpečnosti, za druhé: je třeba dodržovat preventivní protipožární opatření v horských oblastech, kouření je zakázáno, za třetí: jednota a přátelství, za čtvrté: je třeba mít povědomí o ochraně životního prostředí, nesmějí být poškozovány stromy, odpadky je třeba zn hor odnášet.

Důchodci vystupují na hory a mají radost.