Paní Zhang Zhenghui je letos 88 let. Je známou brigádnicí, oceněnou zlatou hvězdičkou. Byla docentkou na Pedagogické universitě Lioning v provincii Liaoning v severovýchodní Číně. Ale vypadá jako stará venkovská babička, její tváře jsou snědé a nosí gumové boty.

Když zpravodajka listu Čínské stáří vstoupila do pokoje bývalé docentky, do jejích očí ji udeřil chatrný psací stůl, stará skříň a několik dřevěných židlí. Jedinou cennou věcí v tomto pokoji je barevný televizor s úhlopříčkou obrazovky 18 palců. Na pelesti postele visí vojenská taška, na níž je jedna záplata vedle druhé. Na zemi leží pantofle z plastické hmoty, jejichž podrážky jsou z jedné třetiny ošoupané.

Paní Zhang prohlásila, že dopoledne toho dne pracovala jako brigádnice. Její práce spočívá ve sčítání drobných bankovek či mincí, které lidé házejí do urny v supermarketu. Jsou to drobné peníze, ale ona pokaždé dokáže nasčítat na tisíc Juanů. Samozřejmě jako brigádnice nedělá jenomu tuto práci. Paní Zhang se ještě stará o staré lidi, kteří nemají potomky ani pravidelný příjem, slouží jako domácí učitelka dětí, jejichž rodinná ekonomika je závislá jen na sociálním zabezpečí, sbírá příspěvky pro ty, kteří potřebují finanční pomoc. Zpravodajka se jí zeptala: „Patříte mezi ty, kteří nemají živitele, vlastní příjem a kteří nejsou schopní práce?" Paní Zhang odpověděla: „Do této kategorii nepatřím. Mám příjem, mohu se pohybovat, nepotřebuji od nikoho žádnou péči. Před pěti lety mi zemřel manžel, od té doby mě rodina už nepotřebuje. Pracuji v charitativní organizaci jako brigádnice, cítím tak, že můj život má cenu.

Paní Zhang nemá potomky. Většinu svých peněz věnovala státu za války proti americkým agresorům a na pomoc Koreji na počátku nové Číny v padesátých letech minulého století, dále na výstavbu oblastí postižených živelnými pohromami, na školství v chudých oblastech. Podle neúplných statistik věnovala celkem více než sto tisíc Juanů. V současnosti pobírá důchod ve výši 1400 yuanů měsíčně, nechává si ale jen přes tři sta Juanů, zbytek věnuje na veřejně prospěšné záležitosti.

Paní Zhang doma má dřevěnou bedýnku,v níž uchovává svých 36 vyznamenání a čestných certifikátů. Paní Zhang se přihlásila k brigádní činnosti v únoru roku 2003. Veřejně prospěšná práce se stala jedinou náplní jejího stáří. Podle místního ustanovení je kvalifikovaný brigádník ten, kdo odpracuje za rok 48 hodin brigádnické práce. Ale paní Zhang, brigádnice „na úrovni babičky", v uplynulých třech letech odpracovala více než 2 tisíce brigádnických hodin. Tím se stala jedinou držitelkou „Zlaté ceny za doživotní úspěchy v brigádnické práci" ve městě Dalian v severovýchodní Číně.

Skutky paní Zhang dojímají mladé brigádníky i obyvatele města Dalian. Pod jejím vlivem se řady brigádníků rychle rozrostly. Stará paní sice nemá potomky, ale má hlubší příbuzenské a přátelské cítění a vztahy než obyčejní lidé. Její kolegové, studenti, sousedé se o ni starostlivě starají. Zvláště mladí brigádníci jí věnují velkou péči. O jejích narozeninách pro ni její „synové a dcery", brigádníci a brigádnice, připravili pohoštění a uspořádali pro ni bohatou večeři. Když se ozvala gratulační píseň k narozeninám, z očích jí tekly slzy štěstí.