Od prvních olympijských her v roce 1896 až dodnes se moderní olympijské hry staly jednou z nejdůležitějších společenských akcí s velkým vlivem na mezinárodní společenství. Proč tyto sportovní hry mají tak velký vliv, jak se rozvíjela olympiáda v tak dlouhé historii. Ode dneška vás seznámím s rozvojem Olympiády a několika zajímavými příběhy.

V první části tohoto programu si s vámi budu povídat o původu starověkých olympijských her a jejich první i nejdůležitější sportovní disciplíně, totiž běhu.

Moderní olympijské hry byly veřejným přestavením, které se zrodilo na pozadí kapitalistické industrializace, ale jejich původ můžeme sledovat zpětně až ke starověkým olympijským hrám v období antického Řecka. Starověká Olympiáda se zrodila v roce 776 před naším letopočtem, poslední se konala v roce 394. Existovala tedy asi 1169 roků a uskutečnilo se 293 ročníků. Vznik a rozvoj starověkých olympijských her se staly velkým zázrakem v tehdejších sociálních a historických podmínkách. Starověké olympijské hry vznikly za otrokářství antického Řecka. Starověké olympijské hry se konaly ve vesnici pod horou Olymp, více než 300 kilometrů vzdálené od řeckého města Atény. Podle legendy byl Olymp místem, kde se shromážďovali řečtí bohové. Existuje však pouze jedna náboženská svatyně. Tato svatyně se jmenuje Altis, její délka je 200 metrů a šířka 175 metrů. Nejstarší olympijské hry měly pouze jedinou sportovní disciplínu, běh na vzdálenost 192 metrů. Vedle svatyně Altisu byl vybudován stadión pro starověké olympijské hry, šířka běžecké dráhy byla 32 metrů, proto spolu mohlo soutěžit 20 sportovců, délka této běžecké dráhy byla 192 metrů. Tato dráha byla objevena po druhé světové válce.

Běh byl nejdůležitější sportovní disciplínou Olympijských her ve starověku. Před 2000 roky byla do jednoho kamene v jedné řecké hoře byla vyřezávána tato slova „chceš být zdravý? Tak běhej. Chceš být chytřejší? Tak běhej. Chceš být pěknější? Tak běhej." Filosofický význam těchto vět i v současnosti stojí za promyšlení.

Disciplína běhu měla ve starověku několik kategorií, nejdřív byl krátký běh, který byl nejstarší sportovní disciplínou na starověkých olympijských hrách. Délka krátkého běhu činila 192 metrů, sportovci běželi nazí i bez obuvi. Závody se také dělily na kvalifikační a finálové, sportovci rozhodovali losováním o své skupině a určení startovní dráhy. Sportovci, kteří skončili na prvním místě ve své skupině, mohli postoupit do finále. Na 14. starověkých olympijských hrách v roce 724 před naším letopočtem se objevil běh na středně dlouhou trať. Délka tohoto běhu je asi dvojnásobná než délka krátkého běhu, přibližně kolem 380 metrů. Organizátoři umístili na konci běžecké dráhy obrátku, tam se sportovci otočili a vraceli se po stejné dráze zpátky.

Když vznikl běh na dlouhou trať ve starověkých olympijských hrách, bojovní antičtí Řekové představili v této disciplíně vynikající vytrvalost. Běh na dlouhé tratě byl novou disciplínu na 15. starověkých olympijských hrách, sportovci museli běžet na dráze dlouhé 192 metrů tam i zpět celkem 24krát, celková délka běhu byla přes 4600 metrů.

Vznik běhu na dlouhé vzdálenosti měl těsnou souvislost s válkou. Předávání informací ve starověku bylo špatné, vojáci museli předat informace pomocí běžících poslů, délka jejich běhu činila často více než 100 kilometrů, proto závody na dlouhých tratích byly pro ně velmi běžné.