Na jihozápadě Číny v provincii Kuej-čou se nachází vesnice nazvaná Džao-sing, která je jedím z hlavních míst, kde se usadili především příslušníci etnické skupiny Tung. Z dálky lze vidět terasovité pole a domky s podpěrnými sloupy.

Před vchodem do vesnice Džao-sing nás přivítali kluci a děvčata tungského původu v národnostních krojích. Kluci hrali na dechový nástroj Lu-šeng a tancovali, zatímco děvčata zazpívaly národnostní přípitkovou písničku a věnovaly nám voňaný liker z rýže. Podle zvyků etnika Tung mohou hosté do vesnice vkráčet jen po vypití nabídnuté sklenice.

Vesnice Džao-sing se skládá ze čtyř malých vesniček. V tzv. Střední vesničce jsme prohlédli nádherné domky s podpěrnými sloupy zakořeněnými do vody. Mezi domky jsou rýžové pole, rybníčky a kousky půdy na pěstování zeleniny. V samé chvíli bylo slyšet dřevěné paličky, které staré ženy na břehu používali k prání, mlíny a tkalcovské stavy, které jednotlivé usedlosti uvedly do provozu, a ještě tepání stříbra, které se ozvývalo z dílen. Harmonie těchto zvuků nás zapůsobila dojmem zachycující vesnické hudby.

Nádherný zpěv se ozýval z náměstí na centru Střední vesničky. Tungská vesnice není tak velká a obyčejně má sto až dvěstě usedlostí. V každé vesnici je vybudováno malé náměstí, na jehož jedné straně stojí vysoká Bubnová věž a na druhé straně pak široké jeviště. Na náměstí se shromáždí celá vesnice, když si kterákoli podřízená vesnička připomene významnou akci. Náměstí je rovněž místem pro vzájemné seznámení mladých mužů a žen.

Bubnová věž je jednou ze symbolických staveb tungské vesnice. Vypadá jako pagoda a je vysoká více než 20 metrů. Kolem bubnové věže je vybaveno dřevěné zábradlí ochranné a také lavice pro odpočinek. Celá věž je podpěrná dřevěnými sloupy, a to bez žádného hřebíků, což prokázalo vynikající architekturu tungského etnika. Každá bubnová věž je symbolem určitého rodu, který se usadil kolem věže.

Milí posluchači, dále vás představíme charakteristickou tungskou písni, která nedisponuje dirigentem ani hudbou. /Záznam 3/ Přes desítka chlapců a děvčat harmonicky zpívali vysokým a nízkým tónem. Obdivuhodné je zejména to, že spoluzpívači jsou bez odborného výcviku a mohou zpívat naturálně a plynule. Takové písně většinou napodobují hlas velké přírody a proto se nazývají „Hlasem nebes". Tungové ho předvedou jen při oslavě významných svátků a nebo při přivítání vzácných hostů.

V okolí bubnové věže se provozují stánky tungského uměleckých řemesl, které nabízejí ozdobné předměty ze stříbra, jako jsou náušnice, náhrdelníky a náramky. Kromě toho se prodávají nádherné výšivky s obrázky květin, motýlů a podobných figurek. Majitelé stánků se domnívají, že jejich podnikání přispěje nejen ke zvýšení příjmů, ale také k propagaci národnostní kultury.

Čas utíkal jako voda. Jsme se loučili s provozovateli tungských řemesel a šli k ochutnání národnostních lahůdek. Tungové se rádi ručně chytí jídla z lepkavé rýže a dají ho přímo do úst. Pro eliminování mastnoty se jí obvykle s kyselou přílohou, například s okyselenou rybou, masem a zelím. Zhotovení kyselých potravin je náročné. Nejprve se přiloží k nim lepkavá rýže a sůl. Poté se potraviny uloží do hliněného hrnce a má se nakládat na dobu půlměsíce a dokonce několika let, aby došlo k přírodnímu kvašení potravin a tak k vzniku jejich svérázné kyselosti.