Jeli přímo k paláci Čchien Moua.

Před bránou stáli čtyři statní muži s halapartnami. Ma Žung zamířil s koněm přímo před ně. Ukázal bičíkem na vrata a zavelel: „Otevřít!"

Zběhové, které v noci poslali nazpátek, už zřejmě roznesli zprávu o příchodu vojska. Stráže váhaly jen okamžik. Pak otevřely bránu dokořán a soudce se svými pomocníky vjel dovnitř.

Na prvním nádvoří postávalo ve skupinkách několik tuctů mužů a vzrušeně rozmlouvali. Ihned zmlkli a bojácně pokukovali po třech jezdcích. Kdo byl opásán mečem, rychle se snažil zbraň ukrýt v záhybech svého šatu.

Ti tři však projeli, aniž se podívali napravo či nalevo.

Ma Žung navedl svého koně na čtyři schody vedoucí na druhé nádvoří a soudce s Ťiao Tajem ho následovali.

Desátník Ling dohlížel asi na třicet mužů, kteří měli napilno – čistili meče a kopí a mazali kožené kazajky.

Když je Ma Žung míjel, křikl na desátníka: „S deseti vojáky za mnou!"

Třetí nádvoří bylo opuštěné až na několik sloužících, kteří, jakmile spatřili tři jezdce, pelášili pryč.

Ma Žung klusal k velké budově vzadu a kopyta jeho koně zvonila o dlažební kameny. Nádherně vyřezávané červeně lakované dveře dávaly tušit, že toto je hlavní síň Čhien Mouova sídla.

Seskočili z koní a hodili otěže třem desátníkovým mužům.

Ma Žung rozkopl okovanou botou dveře středního vchodu a vstoupil dovnitř, následován soudcem a Ťiao Tajem.

Zřejmě přerušili naléhavé jednání. Ve středu síně seděli v těsném hloučku tři muži. Uprostřed, ve velkém křesle, pokrytém tygří kůží, spočíval vysoký ramenatý muž. Měl silnou spodní čelist, pánovitý výraz ve tváři, úzký knír a krátkou černou bradku. Zdálo se, že právě vstal z postele. Ještě pořád měl na sobě noční oděv z bílého hedvábí a přes něj volný domácí šat z nachového brokátu. Na hlavě mu seděla malá černá čapka. Druzí dva, oba starší muži, seděli proti němu na stoličkách z vyžezávaného ebenu. I oni se zřejmě oblékali ve spěchu.

Síň byla zařízena s válečnickým vkusem. Připomínala spíš zbrojnici než přijímací sál. Stěny byly vyzdobené píkami, kompími a štíry. Na podlaze ležely kůže divokých zvířat.

Tito tři muži hleděli na vetřelce v němém úžasu. Soudce Ti nepromluvil ani slovo. Šel rovnou k prázdnému křeslu a sedl si. Ma Žung a Ťiao Taj se zastavili až před Čchien Mouem a dívali se na něho pohledem, který nevěstil nic dobrého.

Oba Čchienovi poradci vyskočili ze stoliček a ustoupili za křeslo svého pána.

Soudce se obrátil na Ma Žunga a bez zájmu řekl: „Kapitáne, ve městě je stanné právo. Nechávám tedy jednání s těmihle darebáky na vás!"

Ma Žung se otočil.

„Desátník Ling!" zařval.

Desátník rychle překročil práh se čtyřmi muži v patách. Ma Žung se zaptal: „Který z těch zločinců je zrádce Čchien Mou?"

Desátník ukázal na muže v křesle.

Ma Žung štěkl: „Čchien Moue, jsi zatčen pro vzpouru."

Čchien vyskočil. Postavil se proti Ma Žungovi a zařval hlasem, který si co do drsnosti v ničem nezadal s hlasem Ma Žungovým: „Kdo bude vydávat rozkazy v mém vlastním domě? Stráže, skolte je!"

Jak to řekl, udeřil jej Ma Žung opancéřovanou pěstí do tváře. Čchien uapdl a převrátil přitom elegantní čajový stolek s čajovou soupravou z drahocenného porcelánu.

V té chvíli se vynořilo zpoza velkého paravánu vzadu v síni šest divoce vyhlížejících lotrů. Byli vyzbrojeni dlouhými meči a jejich vůdce se oháněl dvojitou sekerou.

Když spatřili Ma Žunga a Ťiao Taje v plné zbroji, zarazili se. Ma Žung si založil ruce a drsně oslovil tělesnou stráž: „Složte zbraně! Náš velitel později rozhodne, jestli jsou takoví poskokové jako vy vinni, nebo ne!"