Staří lidé bydlící v blízkosti Pekingského dělnického stadiónu si na řece ohraničili dvě místa, odhrabali sníh a udělali zde dvě kluziště. Menší kluziště je čtvercové, má kolem 200 metrů čtverečních. Větší kluziště je eliptické, má dvě dráhy, vnitřní i vnější, obě dráhy jsou odděleny sněhem. Zde sportuje mnoho lidí od osmi či devíti hodin ráno až do večera, kdy se stmívá.

Mezi starými sportovci jsou výborní bruslaři, kteří ovládají výborně bruslařskou techniku a mají mnoholeté zkušenosti.

Když není zima, bruslí na betonové ploše. V zimě, kdy mrzne, vymezí si jako kluziště místo na zamrzlé řece. Jejich bruslařské příběhy vysílala ústřední a místní televize. Navštívila je i zahraniční média. Podniky vyrábějící sportovní potřeby pro zimní sporty požádaly staré bruslaře, aby pro ně dělali reklamy. Tím se stali známými. Ale oni se na to dívají střízlivě: mladí lidé dovedou na ledě dělat různé krásné a složité pohyby, zatímco staří lidé musí klást na první místo bezpečnost. Pohyby, rychlost jízdy a doba jejich cvičení musí být sladěny s jejich tělesnou kondicí. Kromě toho mají různá ochranná opatření. Lze říci, že tento sport je pro ně v podstatě bezpečný. Říkají, že bruslení cvičí rovnováhu a koordinaci člověka a že staří bruslaři ve stáří trpí méně stařeckou demencí.

Ve skutečnosti bruslení starých lidí má své dávné vzory. Už ve třicátých letech minulého století jedna německá kameramanka nafilmovala v Pekingu bruslaře středního a staršího věku.

Mezi pekingskými starými bruslaři nechybějí ti, kteří až dosud neměli žádné bruslařské základy a s tímto sportem začali ve své padesátce. 56letá paní Liu je takovým nováčkem. Dosáhla vyšší úrovně, než někteří mladí lidé, a proto je známá mezi bruslařskými amatéry. Když se na ni lidé dívají zdálky, vidí její krásné pohyby a technickou zdatnost. Nenapadne je, že jde o paní pokročilejšího věku. Když paní Liu sestoupila z kluziště, všimneme si jejích vlasů svázaných do koňského ohonu a jejího energického jednání. Prohlásila, že je to zásluha jejího bruslení.

Paní Liu začala bruslit v 52 letech. Učila se svědomitě a profesionálně. Poprosila bývalého trenéra bruslařského oddílu, který také bruslil na kluzišti, aby opravil její nesprávné pohyby. Tento trenér se pak stal jejím učitelem. Učil jí od základu a její houževnatost ho dojímala. Na to, aby paní Liu dosáhla současné úrovně, musila vynaložit mnoho úsilí. Pro ženu po padesátce není snadné ovládnout pohyb při bruslení, musila tomu věnovat více času a úsilí. Ale úskalí, které cvičení přinášelo, ji neodradilo, naopak se stalo hnací silou v její usilovné snaze> Nepatří k lidem, kteří jakmile se setkají s těžkostmi, hned se vzdávají. Má pevnou vůli, a dokud nedosáhne cíle, neustane. Nakonec se jí to podařilo a stala se výbornou amatérskou bruslařkou.

Pan Liu Zheng, kterému je letos více než 70 let, je toho názoru, že lidé se neučí bruslit tak obtížně, jak si představujeme. Ani to není tak riskantní. Jenže je třeba správně nosit ochranné pomůcky, omezit rychlost, nepouštět se do nebezpečných pohybů. Nejdůležitější je to, že staří lidé se učí bruslit s mladým srdcem. S hrdostí říká: „Necítím , že bych zestárnul." V jednom listu se píše, že v parku ve městě Anshan bruslí 82letý pán. Těší se pevnému zdraví a s radostí říká, že chce bruslit až do sta let.

Bruslení, tento dráždivý a provokativní sport není určen pouze pro mladé lidi.

Vážení posluchači, slyšeli jste výňatky ze článku pod titulem „

„Prožívání pocitu letu na ledě".