Ve městě Na-pcho ležícím na jihu Číny v Čuangské autonomní oblasti Kuang-si žije etnická poskupina „Čuangové v černém oblečení". Má více než 50 tisíc příslušníků, kteří obývají přes desítky vesnicí v hlubokých horách. Po dlouhou dobu vedli život izolovaný od vnějšího světa a jsou zachovány svérázné etnické zvyky po stránce oblečení, manželství a stravování.

Příslušníci této etnické podskupiny nosí černé obleky ve čtyřech ročních obdobích. Proč se jim černo líbí? K tomu se váže vzrušující historický příběh. Před 1300 lety byly válečné nepokoje a následkem toho se část Čuangových přestěhovala na území dnešního města Na-pcho. Příslušníci klanu zvolili svého vůdcem muže nazvaného Nong-lao-fa, aby je vedl v obraně přípravou vesnických pevnůstek. Brzo nato museli čelit vpádu zvenčí. Následkem početní převahy nepřátelských sil byli nuceny stáhnout se do hlubokých hor. Vůdce byl zraněn. Ve snu se mu zdál nebešťan, který mu řekl, že divoká lipnice pomůže vyléčit ránu. Druhého dne to zkusil a brzo sklidil dobrý účinek. V tomto případě nechal příslušníkům klanu sbírat lipnici a obarvit látku na černo použitím šťávy z lipnicových listů. V dalších bojích všichni nosili černé obleky a vypadali jako nebesští vojáci. Agresoři strachem utekli. Poté je zachována národnostní tradice uctívání černa.

Čuangové v černém oblečení pokládají černo za krásu a v této oblasti se s nimi nemůže srovnat nikdo jiný. Líbí se jim černé kámeny a zeminy v domově. Na oslavu Jarních svátků jedí místní speciality černého zabarvení. A dokonce vyšívaný míč, který dívka hodí pro zvolení ženicha, je černý.

Čhuangové v černém oblečení přísně zavádí manželství v rámci klanu a jsou naprosto proti uzavření sňatků mezi blízkými příbuznými. Vedl k tomu dlouhodobý izolovaný život této etnické podskupiny a také její přání udržet tradici „ryzího černa". Dnešní chlapci a děvčata rádi hledají partnera ve své vesnici. Na jaře se totiž koná písňový festival, kde mohou kromě zpěvohry najít lásku.

Čuangové v černém oblečrení mají silný široký hlas snad díky tomu, že dlohodobě žijí v hlubokých horách. Texty písní ve zpěvohře jsou většinou improvizované a mají bohatý obsah dotazů a odpovědí. Kluci a děvčata se staví za svobodnou lásku, ale musí před uzavřením sňatku získat souhlas rodičů a připravit sérii akcí včetně zasnoubení.

Svatba je úžasná a zajímavá. Koná se obvykle v noci. Když nevěsta se loučí s matkou a kráčí ven, její otec a starší bratr se nesmí na to dívat. Jakmile nevěsta vyjde ze dveří, bude jí zakázáno obrátit hlavu dozadu ani kráčet zpátečně. Jinak by se to považovalo za symbol zla. Jakmile nevěsta je doprovozena k ženichovi, vstoupí přímo do svatebního pokoje, kde zůstane až druhého dne časně ráno. Než kohout poprvé zakokrhá, nevěsta se musí tajně s družičkou vrátit k svým rodičům. Nežli nevěsta je těhotná, bydlí s manželem jen dva tři dny za měsíc. Pokaždé jí jde naproti ženichova sestra. Nevěsta se může u ženicha usadit až poté, co ji čeká porod.