Když 55letý důchodce Wang Shaohua, který byl dělníkem ve strojírně ve středočínském městě Xiangtan, vyšel na ulici, mnoho lidí ho pozdravilo a ptalo se ho: „Starý Wangu, pro koho žádáte peníze? Dostal jste je?" Ti, kteří se ho ptali, projevovali ve svých slovech dobrácký ocenění, ale i stopu posměchu. Pan Wang odpovídal v legraci. Pokud se ho ptalo více lidí, odpověděl nahlas: „Zatím jsem nedostal nic. Můžete věnovat malý příspěvek, pomůžete chudým studentům."

Ve skutečnosti pan Wang nějaké peníze dostal. Za devět měsíců od února 2006 navštívil desítky úřadů a podniků ve městě Xiangtan, vybral 6 tisíc juanů pro tři studenty první střední školy, kteří v důsledkem chudoby rodiny chtěli opustit školu.

Pan Wang v minulosti dobrovolně chytil přes 30 zlodějů při činu, zabránil pěti požárům. Od roku 2002 začal prosit o peníze na pomoc osamělým starým lidem, chudým rodinám a téměř 40 žákům, kteří opustili školu.

Wang s hrdostí říká: „Byl jsem pozván, abych prosil o peníze. Lidé vědí, že to dokážu." Pan Guo, ředitel první střední školy ve městě Xiangtan, v únoru 2006 zavolal panu Wangovi a požádal ho, aby sbíral peníze na školné pro tři chudé studenty. Na počátku byl Wang překvapen. „Jak to, velký ředitel školy chce ode mne pomoc, od jednoho chudého obyvatele?" Ředitel odpověděl: „Je příliš mnoho chudých rodin, škola nemůže pomáhat jednomu a odmítnout druhého."

V těchto letech ti, kteří podobně jako ředitel Guo žádali pana Wanga o pomoc, byli jen výjimečně odmítnuti. Wang Shaohua vysvětlil:

„Šel jsem se podívat. Rodiny studentů skutečně mají obtíže."

„Říkali správně, že to dokážu." Wang Shaohua byl před deseti lety zraněn nožem jednoho zloděje. Tato skutečnosto je jeho nejúčinnějším způsob při prosbě o peníze.Ti, které žádal o peníze, hned přestali mít jakékoliv podezření. Wang Shaohua předložil své pečlivě uschované výstřižky o svých dobrých skutcích z novin a řekl: „Jsem Wang Shaohua, nikoho neošidím." „Ale v současnosti tohoto způsobu nepoužívám. Všichni mě znají. Často říkám věci přímo," řekl Wang.

Po několikaleté praxi si Wang Shaohua osvojil účinné způsoby, jak příspěvky vybírat. Jeden z nich zní tak, že vyšší vedoucí napíše pokyn, s kterým se pak obrátí na obyčejné funkcionáře s žádostí o peníze. V roce 2002, kdy sbíral příspěvky pro chudé studenty z pedagogické university v Hunanu, Wang Shaohua nejdřív zašel za zástupcem starosty, který má na starosti školství. Ten iniciativně dal příspěvek a napsal i pokyn. S tímto pokynem se Wang obrátil na různá pracoviště, všechny organizace projevily ochotu.

V práci ho někdy lidé nechápali, dokonce se k němu chovali hrubě. Ale když práce postoupila dál, mluvil o ní doma s velkou radostí bez ohledu na to, zda jeho manželka a dcera o to jevily zájem. Jeho dcera je hrdá na svého otce, ale ke sbírání peněžitého příspěvku má takové stanovisko, je skeptická k tomu, že to něčemu pomůže. Manželka říkala: „Je to úkol celé společnosti, jak to může dokázat jedna osoba?" Žádala ho, aby zůstal doma a důkladně si odpočinul. Jinak by ho to mohlo stát život. Jeho sousedé někdy šířili i pověsti, že pan Wang si vybíráním příspěvků vydělává. Wang to vzal na vědomí a speciálně založil účet, na který zapsal každý příspěvek, pod kterým se podepsal také přispěvatel. Prohlásil, že kdokoli může přijít na kontrolu, může to ověřit u přispěvatele i toho, kdo příspěvek přijal. Často říká: „To, o co usiluji, nejsou peníze. Máme-li doma peníze, které nám stačí na stravu, tak to stačí. Někteří lidé to nechápou."

Pan Wang ve své "vlastní" věci nadále pokračuje.