V roce 1981 pan Chen Xingshui jako důchodce odešel z pracoviště, organizačního oddělení stranického výboru v okrese Fenghua ve východočínské provincii Zhejiang do svého domova, jímž je městečko Dongyang, a ve vesnici Shangchen zastával funkci zástupce stranické buňky a zároveň člena této buňky pro organizační záležitosti této vesnice. V roce 1987 se pan Chen chystal založit vesnickou starobní společnost. Jednoho dne přišla za ním jedna babička, který si stěžovala, že její vnuk ji zbil. Pan Chen nechápal, jak by ji šestileté dítě mohlo zbít, takové dítě jí nemohlo způsobit bolest. Později se pan Chen seznámil s tím, že její snacha poštvala vnuka, aby babičku bil. Babička neměla bolest v těle, nýbrž v srdci.

Pan Chen začal pracovat na řešení tohoto problému. Třikrát navštívil rodinu babičky, ale snacha jeho návštěvy odmítala. Potom namaloval karikaturu a nalepil ji ve starobní společnosti. Mnoho rolníků se na to přišlo podívat. Tato věc se pak rychle donesla k uším snachy.Ta si pak uvědomila svou chybu. Omlouvala se babičce, držela ji za ruku a obě přišly poděkovat starému Chenovi.

Tato věc dala panu Chenovi velké poučení. Pracoval několik let ve vesnici a poznal řadu rozporů. Podle jeho názoru příčiny, které způsobilovaly rozpory, spočívají v nedostatečné propagandě a populaci právních znalostí, rolníci mají slabé pojetí o justici. Dále je nedostatek mravní výchovy, což vedlo k poklesu morální úrovně vesničanů. Mravní výchova bývá populární a dobře srozumitelná, ale právní výchova je mnohem složitější, neboť zákony a právní předpisy jsou sepsány odborníky a obyčejní lidé je mnohdy snadno nechápou. Pan Chen potom vymyslel karikaturu. Spojil příslušná právní ustanovení s případy, které se staly rolníkům, namaloval živé karikaturní obrázky, které doplnil slovy. Taková forma je pro vesničany lépe srozumitelná.

V uplynulých mnoha letech starý Chen jezdil na kole se svými karikaturami do jiných vesnic, škol a podniků, kde propagoval právní znalosti. Lidé ho mohli vidět i na tržištích, kde rozvěsil tyto karikatury, a rolníci, kteří přišli prodávat a kupovat věci, byli přitahováni, aby si jeho karikatury přečetli, a tím dostali jakési právní znalosti. Rolníci říkali, že tyto karikatury jsou velmi živé, humorné, srozumitelné. Je těžké je odmítnout.

Starý Chen má také čítárnu pro popularizaci právních znalostí. Je to jednoduchá místnost, kde je přehledně uspořádáno přes 200 právních knih, novin a kde jsou pověšeny stovky barevných karikatur. Po nějakou dobu se v jeho vesnici šířila hra o peníze, která znepokojovala život vesničanů. Pan Chen namaloval jednu karikaturu, k tomu napsal i verše ve formě textu lidové písně. Právě v té době došlo v této provincii k vážnému případu, kdy hazardní hráč, který přišel o velké peníze, zabil svou matku a uloupil její peníze, aby uhradil svou prohru. Pan Chen tuto zprávu přečetl a pak podle tohoto případu za několik dnů namaloval deset karikatur. Když to rolníci této vesnice viděli, vyvolalo to mezi nimi vřelou diskusi, při které jednomyslně odsoudili hazardní hry.

V posledních dvaceti letech pan Chen utratil většinu svého důchodu ve výši tisíce juanů za nákup právních knih a potřeb pro malování karikatur. S manželkou vede prostý život, bydlí v malém pokoji o 12 metrech čtverečních. Zato jeho neúnavné úsilí sklidilo úspěch.V jeho vesnici se zlepšila společenská morálka, snížil se počet rozporů. Po léta nedošlo k žádnému kriminálnímu případu. Jeho vesnice byla v řadě po sobě jdoucích let vyhodnocena jako civilizovaná vesnice, jako pokojná vesnice. Pan Chen byl také vyhodnocen jako vzorný pracovník, který popularizuje právní znalosti v provincii i v celé Číně. Pan Chen řekl: „Dobrovolná popularizace právních znalostí je největší radostí v mém stáří." „Mým největším přáním je založit školu pro právní propagandisty, aby se touto věcí zabývalo více lidí."