Čuangové v černém oblečení představují zvláštní podskupinu menšinového etnika Čuang. Žijí především ve městečku Na-pcho v Čuangské autonomní oblasti Kuang-si na jihu Číny. Velice se jim líbí horské písně, které se dělí na šest druhů a líčí různé stránky každodenního života. Zpívají se na vítání návštěvy a nebo k přípitku, a to bez hudebního doprovodu. Jsou ale překrásné a mají úchvatnou melodii.

Pěvecký sbor nazvaný Neidiya, pochází z městečka Na-pcho, domova Čuangových v černém oblečení. Po mnohé lety se snaží horské písně prezentovat v různých koutech Číny. Neidiya je čuangského jazyka a v překladu znamená „velmi dobře". Horské písně Čuangových v černém oblečení jsou opravdu nádherné a svérázné. Zmíněný sbor se stal těžištěm pozornosti hned poté, co se v r. 2001 poprvé objevil na mezinárodním festivalu lidových písní, který se koná každoročně v Nan-ningu, hlavním městě Kuang-si. Později vystoupil i na jevišti Ústřední čínské televize a začal mít jméno v celé Číně. Lidé se nemohou ubránit dotazům, v jakém prostředí žijí Čuangové v černém oblečení a proč mají tak pronikavý a tajuplný zpěvný hlas. Do městečka Na-pcho vkráčí stále více turistů.

Na-pcho má necelých 200 tisíc obyvatel. Mezi nimi je asi 60 tisíc Čuangových, kteří si odjakživa uctívá černé barvě a pokládá ji za krásu. Černo se stává symbolem této etnické podskupiny. Nedávno jsme navštívili vesničku Lung-chua, abychom na vlastní kůži poznali folklór Čuangových v černém oblečení.

U vchodu do vesničky nás uvítaly desítky Čuangových. Šátky, kabáty, kalhoty a boty, vlastně vše bylo černé, tak mimořádné až prudce otřásající. Ženy v černém oblečení měly stříbrné ozdoby do vlasů a stříbrné náhrdelníky, které se třpytily pod sluncem. Všichni zpívali horské písně a přitom nás zvali k přípitkům. Hosté by měli převzít sklenici a vypili ji najednou, jinak by se to považovalo za ponížení hostitele.

Ve vesničce Lung-chua jsou spatřovány typické čuangské jednopatrové domy kamenné a dřevěné struktury. První poschodí slouží k bydlení a přízemí je obvykle neobezděné a podpírají ho kamenné sloupy s cílem bránit mokru.

Kluci a děvčata začali hostům předvádět horské písně a tance na návsi před domy. Čuangové v černém oblečení, kteří dvoudobě žijí v hlubokých horách, umějí zpívat již od malého dětství. Texty horských písní jsou většinou improvizované a mají bohatý obsah, například o lásce, polní práci a podobně. Posloucháme-li to poprvé, jistě máme takový pocit, že jakoby zpěv bil do nejcitlivější části naší srdce. Hudba je tak nezapomenutelná, že ji bychom mohli pokládat za nebeský hlas, který nám proniká přes vrcholy do uší, fouká jako jemný vítr a teče jako pramen vody.

Čuangové v černém oblečení se zabývali především zemědělstvím. Jediná hospodářská struktura učinila jejich výrobní a životní úroveň poměrně nízkou. V těchto letech se začali rozvíjet turistický ruch pomocí svérázných horských písní a národnostních zvyků. Kráčí na cestě likvidace bídy pokračováním a rozvojem národnostní kultury.