Luo Zhewen je známý současný čísnký odborník v oblasti starého stavitelství. Zapůsobí na vás dojmem, že se v něm skrývají různé rozporuplné povahové rysy: často zapomíná sám na sebe, ale vždy pamatuje na svého vděčného učitele, nehoní za módními novinkami, ale odvážuje se vytvářet nové, dosahovat postupně pokroku, jako by měl železnou pěst v sametové rukavici, je velmi opatrný na svůj život, ale má rád dobrodružství.

Luo Zhewen se narodil v roce 1924. V roce 1940 začal navštěvovat Čínskou stavební školu, učil se u známého čínského odborníka v oboru starého stavitelství Liang Sichenga. Během posledního půl století se vždy zabýval rekonstrukcemi a ochranou starých čínských staveb a jejich průzkumem. Osobně navrhoval anebo pod jeho vedením byly znavrženy rekonstrukce Velké čínské zdi, paláce Bodala v Tibetu, Chrámu Tar v západočínské provincii Qinghai, Dům Jinsi ve městě Taiyuan. Napsal řadu vědeckých prací jako např. „Staré čínské pagody", „Přehled dějin starého čínského stavitelství", „Dlouhá čínská zeď", „Čínská císařská mauzolea" atd.

Přestože často říká, že věci, které udělal, nestojí za zmínku, lidé na jeho úspěchy při ochraně starých staveb nezapomínají. Za jeho podpory byly od padesátých let minulého století rekonstruovány tři vybrané části Velké čínské zdi v Pekingu i mimo něj, tj. Shanhaiguan, začátek Velké zdi, Badaling a Juyongguan. V roce 1991 se Čína stala signatářskou zemí a členkou Světového výboru pro kulturní dědictví, o což má Luo Zhewen velké zásluhy.

Při návštěvě svého nemocného učitele Liang Sichenga v nemocnici mu jeho učitel předal toto poselství: „Mnoho historických památek a starých staveb bylo už zničeno, nesmíme je nechat na pospas. Je třeba všemožně bránit dalším škodám. To je velmi těžký úkol, který vám předávám…"

Luo Zhewen od této chvíle zapřísáhl, že se celou svou životní energií vrhne do ochrany starých staveb.

Starý Luo miluje čtení, má přirozený blízký vztah k tištěným textům, třebaže dnes jsou velmi populární elektronické texty, starý Luo neumí psát na počítači. Při psaní stále využívá rukopisný papír. Když od něho redaktoři žádali články v elektronické formě, Luo musel požádat o přepis písaře.

Z profesionální potřeby Luo spoléhá na fotografický aparát, dnes využívá i digitální fotografický aparát. To je pro něj velký pokrok, ale o jiné digitální přístroje nemá zájem. Pan Luo pracuje po dvě třetiny roku na odlehlých místech, kde provádí průzkumy. Jeho pomocník mu koupil mobilní telefon, aby se s ním mohl kdykoliv spojit. Ale pan Luo zapíná svůj mobil jen tehdy, kdy potřebuje sám volat, po rozhovoru jej hned vypíná. Jeho pomocník ho stále nemůže nalézt.

Starý Luo je v životě velmi konzervativní, ale ve vztahu k ochraně starých staveb má velmi otevřené myšlení. V posledních letech usiloval o zařazení velkého kanálu Peking – Hangzhou do seznamu světového historického dědictví, předložil nové, ale sporné pojetí.

Počátkem loňského roku Luo Zhewen spolu s dalšími dvěma odborníky napsali 18 městům podél velkého kanálu dopis o urychlení procesu přihlášky do seznamu světového dědictví. V tomto dopisu předložili dvě důležité zásady: Za prvé: Velký kanál je živou historickou památkou, což znamená, že je třeba uvažovat o jeho historii i jeho současnosti, z hlediska budoucnosti uvažovat o tom, aby tento kanál zůstal zachován i pro naše budoucí generace. Za druhé: tento kanál obsahuje tři prvky, což znamená „přírodní", „hmotné" i „nehmotné"dědictví. Tyto tři stránky jsou těsně spjaté. Snaha o přihlášení kanálu do seznamu světového dědictví má probíhat v jednom celku, který se větví do tří stránek. Jeho zásady jsou nové, vyvolaly mnoho kritik a námitek. Ale Luo Zhewen trval na svém. Odůvodnil, že v sedmdesátých letech minulého století byla předložena koncepce „kulturního a přírodního dědictví" . Pouze před několika let jeden japonský učenec přišel s koncepcí „nehmotného kulturního dědictví". Proč Číňané nemohou navrhnout nové pojení tři složek v jednom celku? Proto na této snaze Luo tak usilovně pracuje.

Starému Luoovi je letos 83 let, ale pro ochranu starých staveb ještě intenzivně pracuje.