Proto jsem si vzpomněla na Timothyho.

Vzpomněl sis na Timothy? V dětství měl rád malování, v německém školním systému, který nevěnuje velkou pozornost konkurenci a má svobodnou atmosféru, chvíli studoval překladatelství, za chvíli pak studoval truhlářství. Po absolvování nemohl najít práci, jeden rok uplynul, dva roky plynuly, tři roky také uplynuly, kolik let až dosud uplynulo? Nemůžu si vzpomenout. Ale tehdy mu bylo 18 let, letos je mu už 41 let, ale stále je práce a žije se svou matkou. Když nemá co dělat, sedí u okna do ulice, a maluje žirafu. Hlava žirafy trčí z okna autobusu. Žirafa jde přes letiště. Žirafa sedí v kině, ve kterém se promítá film. Žirafa se dívá svýma velkýma očima na to, že jakési dítě jede na tříkolce. Žirafa žvýká, žvýká, pomalu žvýká.

Protože nemá práci, neoženil se. Proto také nemá dítě. Timothy sám vede život dítěte. Ale jeho matce je už skoro 80 let.

Jestli mi dělá starosti, aby můj André nebyl také jako Timothy?

Upřímně říkám…ano, dělá mi to starosti.

4. Není to „dítě", je to „další člověk"

Vzpomněla jsem si na náš rozhovor, který jsme jednoho večera vedli na balkoně.

Byla krásná noc, André. Ještě za mnoho let, když už budu velmi stará a pokud mi bude paměť ještě sloužit, na tu noc nezapomenu. Nebyly žádné hvězdy, nesvítil měsíc, na moři bylo jenom černo. Ale byl slyšet zvuk mořských vln, tmou se k nám šířil spolu s větrem. Vítr fouká do širokých listů magnólií, listy zpívají. Ve tři hodin ráno začal smutně zpívat jeden osamělý cvrček.

Řekl jsi: „Maminko, měla by ses smířit s jedním faktem, máš velmi obyčejného syna."

Sedíš na židli na balkóně, ve tři hodin ráno sis zapálil cigaretu.

Kdyby můj čínský kamarád viděl, že sis přede mnou zapálil, podívá se na mě nevěřícným pohledem, který bude znamenat - Proč kouří před svou matkou? Proč mu dovolíš, aby si před tebou kupoval takové věci?

Důkladně jsem tuto otázku promyslela.

Nejsem rada, že ostatní člověk kouří, protože nemám ráda smrad z cigaret. Navíc nejsem ráda, že můj syn kouří, protože kouření mu může přivodit smrtelnou rakovinu plic.

Ale mému synovi je 21 let, je samostatný a dospělý. Je dospělý, tak musí odpovídat za své činy, musí odpovídat za následky svých chyb. Jakmile jsem přijala tuto logiku, věděla jsem, že nemám právo mu kouření zakázat? Jaké mám právo nebo autoritu ho omezovat? Jenom mu můžu říct - měl bys respektovat člověka, který je ve stejné místnosti s tebou, proto prosím tě nekuř v tomto pokoji. Dobře, tak tedy v pokoji nekouříš. Co ale můžu ovlivnit dál?

Dívám se na to, jak si zapaluješ cigaretu, kouříš a vydechuje kouř z úst; velmi bych chtěla vytáhnout ti tu cigaretu z úst a hodit ji do moře. Ale však jsem se zarazila a řekla si – ten před tebou je dospělý, musíš sním jednat jako s ostatními dospělými na světě. Svému kamarádovi ani cizímu člověku nevytáhneš cigaretu z úst, nemůžeš tedy vytáhnout cigaretu z úst ani Andrému. Dávno už to není tvoje dítě, je to člověk, je to další člověk.

V duchu jsem si to řekla třikrát.

André, dospívání mladých lidí není jednoduché, to všichni vědí; ale aby tě matka, která tě držela v náručí a ochránila tě, učila tě, aby se taková matka naučila považovat tě do určité míry za člověka, jako jsou všichni ostatní, to není jednoduché!

5.střízlivost ducha

„Proč říkáš, že jsi průměrný?" ptám se. „ Co to znamená průměrný?"

„Cítím, že moje povolání jistě nebude tak dobré jako tvoje, ani jako tátovo, vy jste doktoři."

Podívám se na tebe……Ano, André, jsem trošku překvapena.

„Můžu tě ujistit, že nemám možnost získat takový úspěch jako tatínek, ovšem také nedokážu docílit stejného úspěchu jako ty. Možná se stanu zcela normálním člověk, mám normální diplom, normální práci, nebudu mít moc peněz, také známost. Jsem nejnormálnější člověk."

Uhasil jsi cigaretu, na balkonu náhle náhle zavládl klid.

Potom říkáš,"budeš zklamaná?"

6. čistit zuby hrochů

Zapomněla jsem, co jsem ti to tehdy odpověděla. Možná jsem toho večera vypila moc vína. Ale můžu ti teď říct, že pro mě nejdůležitější, André, není to, zda dosáhneš úspěchu, ale jestli budeš šťastný. Jaká práce ti při moderním stylu života poskytne štěstí? Zaprvé, musí ti dát pocit, že má význam. Zadruhé, musí ti poskytnout čas. Jestli děláš nějakou práci, a cítíš, že má svůj význam, pak se ti nesmí stát, aby ses stal zajatcem své práce, ale abys měl ještě možnost plně užívat života, abys byl šťastný. Např. pokud jsi člověkem, který má rád zvířata, tak pro tebe je významné a neobyčejné, když budeš každý den koupat slona nebo čistit zuby hrochům.