O vzniku a vývoji Matouqinu je sotva najít historickou dokumentaci. Nicméně se šíří krásný a zachycující příběh o mladém pastevci nazvaném Bateer. To byla starověká pověst, podle níž Bateer dědičně pasl u šlechty. Na mrazivém počátečním jaře došlo k rozchodu koního stáda. Bateer najezdil až sto kilometrů a konečně našel ztracené koně. Na zpětné cestě objevil bílé hříbě s truchlivým pohledem, který řičí nad nerozmraženou řekou. Bateer pochopil žalost hříbě a odvezl ho domů. Později se bílé hříbě spatřovalo vždy na místě, kde se Bateer objevoval. Když Bateer spal, hříbě bdělo za dveřemi. Uplynulo několik let a bílé hříbě se vyrůstalo v nádhernou kůň.

Při mongolské tradiční slavnosti Nadamu se Bateer objevil na dostihové dráze poprvé se svou oblíbenou koní. Ta daleko předčila všechny koně, které šlechta dal pečlivě odchovat. Bateer byl velmi překvapen, když získal prémii za první cenu. Nevěděl však, že mu nastává katastrofa.

Bílá kůň Bateera se zalíbila šlechtovi a dal ji loupit. Bílá kůň byla však nedobyvatelná. Šlechta přivolal čtyři zdatné kluky, aby kůň chytili lanem a připravili sedlo. Potom se šlechta svévolně nasedl na kůň. Ta se ale dala do cvalu, srazila zdatné kluky, shodil šlechtu na zem a utekla od dostihové dráhy. Šlechta byl tím rozhořčen a poslal množství lidských sil k obklopení bílé koně. Později dal rozkaz střílet do koně. Ta byla nakonec zastřelen, ale podařilo se jí uteknout z blokované oblasti.

Onoho dne v noci nemohl Batter usnout kvůli stesku po své oblíbené koni. V té chvíli slyšel kvapné klapání kopyt a žalostné řičení. Bateer spěchal ven z jurty a uviděl kůň cvalající k němu. Bílá kůň se zastavila před Bateerem a spadla na zem. Se zvedanou hlavou se dívala na Bateera, slzy jí tekly z očí. Nakonec vyzvedla zadní končetinu, mrskla ocasem a s pohledem plným očekáváním zemřela v náručí Bateera.

Bateer doprovodil mrtvou kůň celé tři dny a noci. Před pohřbením si ještě seřezal zadní končetinu a ocas koně a nechal je viset v jurtě. Bateer zamýšlel 99 dní, během nichž se mu bílá kůň vždy vyskytovala v hlavě. Rozhodl vlastnoručně zhotovit hudební nástroj z kosti bílé koně. Dal si kost zadní končetiny změnit v tělo nástroje, ocasí kost ve smyčec. Ještě na konci těla vyryl koňskou hlavu. Tím vznikl Matouqin, tradiční hudební nástroj mongolské národnosti, jenž se později šíří na velkých stepích a jehož melodie se těší velké oblibě veřejnosti.