Byla to sobota, když jsme navštívili usedlost Li Šao-šenga, který bydlí v provincii Kuang-si ve střediskové obci Li-chu. Pan Li tohoto dne vstal velmi brzo, aby nakládala domácí batiky k prodeji do tržiště. Zatímco Liova manželka a dcera spěchaly s obarvováním látky v barvicí místnosti.

Yaové v bílých kalhotách se vyznali v batice, jednom z tradičních čínských umění, ve kterém dochází ke kombinaci techniky malování a obarvování látek. Batika se hodí nejen na výrobu triček nebo šatů, ale lze ji použít i k výrobě ubrusů, šátků, kapesníků, šál, batohů i povlečení a vždy překvapí svojí rozmanitostí, krásou a zajímavými vzory.

16letá Liova dcera, Li Yan-džen se ve volném čase učila od rodičů techniku barvení látky. Popisovala nám postupy práce.

„pereme látku po jejím prvním obarvení a necháme ji osušit pod širým nebem. Po druhém obarvení se látka změní do černého odstínu a nechá se opět osušit. Až potřetí bude látka mít tak příjemně modrý odstín a může být k prodeji."

Čínská vláda prosazuje strategii hospodářského využití západních částí země. V této souvislosti se národnostní menšiny z tohoto regionu snaží uplatňovat úlohu místních zvláštních zdrojů a rozvíjet turistický ruch. Národnostní kroje a batiky Yaových se těší velkému uznání turistů. Líbí se jim zejména batiky Liovy domácí dílny, které mají pestrou barvu a jsou trvanlivé.

Panu Li se zpočátku nezdálo, že by batika mohla vedla k čím dál tím lepšímu životu. Protože Yaové v bílých kalhotách většinou žijí v odlehlých horských oblastech, ekonomika pěstování a chovu po dlouhou dobu zůstávala jejich tradičním výrobním způsobem. A ještě nedostatek zemědělské půdy a vody přivedl většinu Yaových do těžkého života. Tato etnická podskupina asi 30 tisíc příslušníků, a polovinu z nich tvoří středisková obec Li-chu, kde pan Li bydlí. Zpočátku se pan Li stejně jako ostatní živili zemědělskou prací. Později místní úřad v obci začal rozvíjet turistiku. Při náhodné příležitosti pan Li objevil, že batikované látky Yaových jdou na odbyt. Když sám dobře zvládl batiku, copak nemůže v tomto oboru podnikat? Pan Li se pustil do obchodování a stal se podnikatelem v opradovém smyslu slova. Tím značně zlepšil životní podmínky.

„dříve jsem se zabýval pěstováním a chovem a za to jsem ročně vydělal necelých tři tisíce čínských juanů. Později jsem se podíval na trh a zjistil dobrou perspektivu obchodu s batiky. Pak jsem zahájil podnikatelskou činnost a nyní si vydělávám dokonce tři tisíce juanů měsíčně."

Pan Li začal s batiky podnikat jako první ve své obci. Zpočátku neměl dobrý obchod následkem jednoduchého sortimentu. Jeho manželka tak šla do okolních obcí, kde se naučila od mistrů batiky a zvýšila svou batikovací techniku. Pan Li se přitom šel podívat na okolní tržiště a dobře se seznámil se speciálními požadavky různých trhů. Liova rodina se zařadila do první skupiny usedlostí, které nastoupili cestu balhobytu. Před třemi léty pan Li dal vystavět nový jednopatrový dům a ještě koupil nákladní auto. Přesto není s tím spokojen a nemůže se zastavit, protože dobře zná zúřivost konkurence a to, že na trhu obstojí jen neustálým vývojem nových produktů.

Ve střediskové obci Li-chu je čím dál tím více lidí, kteří stejně jako pan Li využívají kulturní zdroje svého etnika k podnikání. Místní úředník He Yongxiang uvedl,

„tito podnikatelé národnostního původu svým podílem podporují rozvoj venkovského hospodářství. Čisté příjmy Yaových v bílých kalhotách již dosáhly v průměru více než dvou tisíc čínských juanů ročně."