Ve čtvrt na 12 hodin dostala 92letá paní Zhang Shuying, která bydlí v sídlišti Shishahai v Pekingu, jako obvykle oběd, který jí přinesl pracovník střediska pro roznášení jídla. Paní Zhang je osamělá stařenka, která žije z životního minima, jež poskytuje vláda. Stará paní řekla: „Nenapadlo mě, že moje stáří bude tak dobré. Uliční výbor mi každý den donáší oběd, teplý oběd, mám tři chody, jedno jídlo je z masa, druhé zeleninové, dále polévka, a ještě rýže či moučník, jeden kus ovoce. Jídla se denně obměňují, nejsou stále stejná." Zhang s vděčností reportérovi listu Čínské stáří řekla: „Zdá se mi, že jsem nejšťastnější člověk na světě.

Ale v minulosti jsem nežila tak dobře. Jsem v pokročilém věku, nemám potomky. Nemohla jsem chodit nakupovat. Můj mladší bratr mi pomáhal při nákupu potravin. Jídlo, které jsem denně měla, bylo velmi jednoduché. Dnes požívám velmi bohatou stravu. O Silvestra jsem si mohla dát dva druhy Jiaozi, tedy knedlíčků s nádivkou."

Pracovník vyňal z nádoby na jídlo teplá jídla a rýži, přenesl je do misky, kterou měla paní Zhang připravenou. Pracovník odešel až ve chvíli, kdy stará paní začala jíst.

Reportér pak navštívil 84letého pana Zhang Minghuiho, v jeho domě právě potkal pracovníka, který mu přinášel oběd. Pan Zhang reportérovi řekl: „Jsem slepý na pravé oko. Žiji zde z životního minima, které mi vláda poskytuje. Syna a dceru u sebe nemám. V minulosti jsem oběd často neměl. A nyní dostávám bezplatně oběd až do svého bytu. Každý den jím teplé jídlo. Je to opravdu výtečné. Před několika týdny mi pracovník uličního výboru slíbil, že mi budou donášet bezplatně oběd. Mám z toho strašnou radost.Teď nemohu říct nic jiného, než že velice děkuji."

Takových služeb v sídlišti Shishahai celkem požívá 75 starých lidí. Staří lidé žijí jako v domě důchodců. Jejich šťastné stáří se zkoncentrovalo do jídla naplněného láskou.

Ve středisku pro roznášení jídla pro staré lidi v Shishahai reportér viděl, že přízemí jednoho domu asi o 40 metrech čtverečných bylo skleněnými dveřmi a okny rozděleno na dvě místnosti. Ve vnější místnosti stojí dva čtvercové stoly a několik židlí. Sem přicházejí staří lidé, kteří nemají problém s pohybem ani finanční obtíže, zde si mohou dát oběd. Jedno jídlo stojí 4, 6 nebo 10 yuanů, což není mnoho.Vnitřní místnost slouží jako kuchyň. V sídlišti Shishahai jsou 4 takové malé jídelny a jedno větší středisko pro roznášení jídla pro staré lidi. Do těchto zařízení uliční výbor investoval přes 2 miliony Juanů, pronajal kuchaře a vytvořil oddíl roznašečů.

Vedoucí propagačního oddělení při uličním výboru Shishahai reportérovi sdělil, že roznašeči jídla jsou současně pozorní lidí, kteří každý den přicházejí do domovů starých lidí, zjišťují jaké jsou zde problémy, např. poruchy vodovodního potrubí či žárovek. Zjištěné problémy pokud možno pomáhají řešit.

Jednoho dne jeden roznašeč jídla při práci zjistil, že pan Zhang Yulin má zamčené dveře. Silně klepal, ale dveře zůstaly zavřeny. Roznašeč jídla si uvědomil, že pan Yulin má asi nějaký zdravotní problém a obrátil se na uliční výbor. Dveře bytu starého pána byly nakonec otevřeny a na posteli ležel nemocný muž. Uliční výbor ho hned nechal odvézt do nemocnice.

Podle údajů v oblasti, jejíž správa spadá do kompetence Shishahai, žije 20 tisíc starých lidí, což představuje téměř 20 procent populace této oblasti. Mezi těmito lidmi je 2128 tzv. „starých lidí žijících v prázdném hnízdě", totiž starých lidí, kteří u sebe nemají své potomky. Právě v reakci na tuto situaci uliční výbor v listopadu loňského roku založil první středisko pro roznášení jídla pro osamělé staré lidi v Pekingu a tím vyřešil jejich nejnaléhavější problém.

Místopředseda celostátní komise pro záležitosti starých lidí Li Bensong uvedl, že staří lidé nechtějí opustit svůj domov. Sídliště poskytuje těmto lidem služby. Je třeba propojit síly lidových mas, vládních organizací, aby poskytovaly takové služby s tím, aby staří lidé mohli pohodlně žít ve svém domově, v místě, které je jim důvěrně známé.