V pekingské čtvrti Dongcheng je komunita nazvaná Hepingli Jiaotong, kde žijí obyvatelé 29 etnických skupin. Blíží-li se tradiční svátek kteréhokoli z těchto etniků, pod záštitou komunitního výboru se vždy pořádá oslava, na kterou rádi přicházejí také příslušníci jiných národností.

Ve zmíněné komunitě byla v r. 2001 uvedena do provozu budova tisku a internát Státního výboru pro národnostní záležitosti a tak se usadila velké množství jeho pracovníků národnostního původu. Komunitní výbor a Svaz seniorů vymyslely mnoho nápadů s cílem prohlubovat komunikaci mezi obyvateli sídliště a realizovat jejich soužití v harmonii. Vedoucí komunitního výboru pan Zhang Jian řekl,

„zpočátku jsme organizovali taneční a zpěvní zábavy, posezení a popovídaní, šachové a kartové hry. Předpokládanou úlohu těchto akcí se nám ale nepodařilo uplatňovat. Svaz seniorů a komunitní výbor konečně měly nápad, že bychom mohli organizovat oslavu tradičních svátků pro obyvatele národnostního původu. V r. 2003 jsme si v naší komunitě poprvé připomněli tibetský Nový rok, což velice překvapilo obyvatele tibetského původu."

První oslavu tibetského Nového roku v komunitě si dobře pamatuje i vedoucí komunitního svazu seniorů pan Ma Dinghui, který je muslimského původu.

„někteří obyvatelé z Tibetu se slzami říkali, že jsou mimo domov již po dobu půlstoletí a že ze vlídné oslavy jejich tradičního svátku v Pekingu cítí velké potěšení."

Připomenutí tibetského Nového roku v komunitě vřele uvítali obyvatelé tibetského původu. Vlastnoručně připravili tibetské jídlo pro účastníky z jiných národností a věnovali jim sněhobílou stuhu reprezentující nejvyšší úctu. Taková akce národnostního charakteru přinesla dobré efekty a stala se komunitním zvykem. Kromě tibetského Nového roku se každý rok v komunitě slaví významné dny menšinových Mongolů, Ujgurů, Kazachů, Chuejů, Čuangových a jiných národností.

Stará paní Shalima je kazašské národnosti z Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Před odchodem do důchodu byla editorka kazašské literatury Národnostního nakladatelství. V Pekingu žije již desítky let. Říká, že menšinoví Kazaši mají tradiční svátek Nawurouzi, který znamená „první den jara". Obyvatelé kazašského původu v komunitě dříve uspořádali jen malou slavnost v rámci rodiny, teď mají velkou společnou oslavu v rámci celé komunity.

„My Kazaši slavní zejména svátek Nawurouzi. Zveme k oslavě obyvatele jiných národností. Je to velká rušnost. Komunita má připraveny všechny věci - sváteční potřeby a to, co se nám líbí. My Kazaši se v tento den převlékají do národnostní krojí. Nejprve bychom měli přítomné informovat, co je za tento náš svátek a jak se slaví. Poté se pustíme do jídla jídlo, při čemž si popovídáme. Nakonec tancujeme a zpíváme."

Paní Shalima nám zazpívala kazašskou písničku „Krásné černé oči", kterou předvedla při oslavě národnostního svátku.

Obyvatelé komunity mohou při oslavě různých národnostních svátků vesele tancovat a zpívat, ochutnávat národnostní speciality, a poznávat odlišnou kulturu a zvyky těchto národností. Kromě toho se často pořádají v komunitě znalostní přednášky o jednotlivých národnostech. Obyvatelé různých národností se den co den seznamují a dochází k harmonizaci jejich vztahů.

Zástupkyně předsedy Komunitního výboru paní Zhang Yurong, která je příslušnicí národa Chan, má manžela z korejské národnosti. Naučila se od tchyně způsob ke zhotovení originální korejské speciality „nakládané zelí". Pokaždé, když toto jídlo dělá, ráda jej věnuje sousedům. Nakládané zelí se tak stalo jídlem přátelství. Paní Zhang se přitom seznámila se zvyky a mnoha jinými věci jednotlivých národností v komunitě, které se nelze naučit ve školách.

Svátky menšinových Kazachů, Mongolů, Tibeťanů, Korejců, Chuejů a jiných národností se již staly velkou slavností celé komunity. Kromě toho se obyvatelé opět setkávají při jiných významných dnech, k nimž patří Den učitelů, den seniorů a Jarní svátky. Všichni vypadají jako velká rodina v harmonii.