Dnes s vámi budeme hovořit o otázce, jak se staří lidé v Číně učí řídit auto.Přeji vám příjemný poslech.

Když 62letá paní Liu Yumin prohlásila, že se bude učit řídit auto, její slova vyděsila všechny členy rodiny. Syn se zeptal: „Copakse vám stalo? Chcete-li někam jet, tam vás tak dovezu." Její manžel ji varoval: „Jsi v pokročilém věku. Proč chceš získat řidičský průkaz? Učitelé v autoškole jsou mnohem přísnější než učitelé ve škole." Všichni si mysleli, že to byl jen její rozmarný nápad. Nenapadlo je, že stará paní se odhodlala řídit motorové vozidlo a své rozhodnutí nezmění.

Časně ráno odjížděla do autoškoly, vracela se odpoledne unavená domů. Paní Liu, která v životě nechodila do školy, nabývala postupně nepředstavitelných zkušeností, které v minulosti neměla. Úspěchy, kterých dosahovala při každé přednášce, ji povzbuzovaly. Studium dopravních předpisů, seznámení se se součástkami auta, šlapání na plyn, řazení rychlostí, to všechno bylo pro ni zajímavé. Poté, kdy udělala zkoušky z řízení auta v cvičném terénu, začala trénovat jízdu v autě svého syna. Celý život byla zvyklá pracovat s jehlou, nití, hrnci a mísami, teď zručně točila volantem, její syn sedící ve voze vedle ní se na ní musel podívat s uznalým pohledem.

Do autoškoly chodil další starší člověk, pan Zhang. Ten k tomu byl však přinucen. Bydlí v Pekingu. Od doby, kdy je v penzi, chodí s manželkou často na náměstí, kde nacvičovali stínový box a procházeli si. Bavili se se svými sousedy, hráli si čínské karty. Vedl klidný život a necítil žádné problémy. Ale když vloni přijela ze zahraničí na návštěvu jejich dcera, rozhodla se, že jim koupí auto, aby tak obohatila jejich život. Starý Zhang to nepovažoval za nutné, zdůdovňovat to tím, že k jeho věku se nehodí řídit auto. Dcera ho ale přemluvila: "V Austrálii řídí auto i ti, kterým je přes devadesát let. To je základní právo starých lidí.V životě jsi nikdy neřídil auto, není to škola?" Tato slova změnila postoj starého Zhanga. Tři měsíce usilovně studoval v autoškole a získal řidičský průkaz.

Přestože každý student, který se učí řídit auto, cítí, že jeho reakce a paměť jsou horší než v minulosti, statistické údaje z větších autoškol v Pekingu ukazují, že jen 1 procento studentů nezískalo průkaz a autoškolu vzdali. Proč? Paní Xu Fenghua, která se začala učit řídit auto ve věku 63 let, má své mravní pravidlo: Starý pták doletí dřív. Učila se řídit auto velmi pilně a překonávala různé potíže. Jednoho dne dokonce sešlapovala spojku celý půl dne. Kolegové, kteří se spolu s ní učili v autoškole, její píli obdivovali.

„Řídit auto rozšířilo rozsah našich životních aktivit", to je největší zkušenost pana Yu poté, co získal řidičský průkaz. Důchodci jsou ve svém působení omezováni. Ale ta malá věcička, řidičský průkaz, nasadil životu důchodce křídla. Pan Yu už ujel přes 20 tisíc kilometrů. Oba manželé od okamžiku, kdy začali používat auto, navštívili všechny parky v okolí Pekingu. Každého týdne odjížděli do Letního paláce či parku Voňavé hory, kde se nadýchali čerstvého vzduchu. Za dobrého počasí vyjížděli na výlet do okolí Pekingu. Často jezdili plavat a na universitu tzv. třetího věku.

Bez auta jsou tyhle věci těžké. Pan Yu uvedl: „Na počátku svého důchodu jsem na tuto situaci nebyl zvyklý a cítil jsem se, že nemám nic na práci. A teď se mi zdá, že čas utíká rychle a že se mi času nedostává."

Profesor Tao Liqung z čínského výzkumného střediska pro gerontologii se domnívá, že učit se řídit auto a řídit auto znamená psychické omládnutí a proměnu názoru na trávení důchodcovského života, staří lidé se tak stávají více životaschopnými a nezávislými.

Několik starých řidičů zobecnilo zkušenosti z řízení auta. Zvláště je třeba dbát na bezpečnost. Lidé všeobecně mají za to, že jízda motorovým vozidlem je pro staré lidi riskantní. Skutečnost je právě opačná. Počet dopravních nehod u starých řidičů je velmi malý, protože věnují bezpečnosti jízdy velkou pozornost. Kladou ji na první místo. Pan Yu a jeho manželka dodržují železnou kázeň, jezdí autem vždy jen společně. Jestliže potřebují vyřídit naléhavé věci každý zvlášť, jedou autobusem. Prohlásili, že sledovat situaci na vozovce čtyřma očima je lepší než dvouma očima. Taková jízda je samozřejmě bezpečnější. Staří lidé určitě mají pomalejší reakci, ale když nejezdí velkou rychlost, uchovají si klid a bezpečnost.