V roce 2005 přijelo do Pekingu 20 ujgurských čtrnáctiletých dětí a začalo studovat na Škole národnostní kultury a umění v Pekingu. V dnešním pořadu budeme mluvit o tom jak se jim v Pekingu žije.

Slyšítě jak si děti nahlas čtou v učebnici mandarinštiny. Z jejich čtení můžete vycítit velkou touhu těchto dětí po znalostech. Škola národnostní kultury a umění v Pekingu, na které tyto děti studují, je jedinou střední odbornou školou v čínské metropoli pro výchovu národnostních talentů. V roce 2005 škola přijala 20 ujgurských umělecký nadaných dětí z chudé oblasti Chotan v Ujgurské autonomné oblasti Sinťiang. Studují zde bezplatně. Systematické studium pomáhá rozvíjet jejich talent.

Ředitel školy Xue Bao-xiang řekl, že jako ostatní studenti i tyto děti mají učební předměty všeobecnýh znalostí. Kromě toho mají však odborný trénink v tanci a zpěvu.

„Protože Ujgurové výborně tancují a zpívají, doufáme, že díky tréninku se bude vrozený talent těchto děti rozvíjet. Tak můžou najít příležitost k práci v Pekingu."

Tyto děti žili v Sinťiangu přes deset let a některé z nich nikdy nebyly mimo Chotan. Když začali život a studium v Pekingu, nemohly se přizpůsobit nového prostředí, stýskalo se jim po domově. Škola jim dala zdarma telefonické karty, aby mohly volat svým rodičům. Kromě toho pro ně škola nechala připravovat ujgurské jídlo.

Ředitel Xue řekl, že škola často organizuje děti, aby se zúčastnily různých kulturních činností.

„Na státní svátek Prvního října jsme vzali děti na návštěvu tábora Čínské lidové osvobozenecké armády, na známé pekingské pamětihodnosti, jako je Dlouhá zeď, Zakazané město, Letní palác, aby rozšířili obzory."

Po dvou letech života v Pekingu mají tyto mnoho nezapomenutelných zážitků. Jeden z nich, Rustam řekl:

„Naučil jsem se pro život hodně věcí. Sice domov je odsud velice daleko, ale jsem docela samostatný. Dokážu překonat mnoho životních obtíží."

Vedoucí třídy Alijan se domnívá, že získal největšího pokroku v tanečním oboru.

„Před studiem v Pekingu jsem se nikdy tancovat neučil. Ale teď už tancuji velmi dobře. Učitel mě také často chválí. Dělám velké pokroky."

Kromě každodenního vyučování, se tyto děti často zúčastní různých soutěží a vystoupení. Když školu navštíví zahraniční delegace, také předvádějí program. Rustam řekl, že nejzapomenutelnější pro něj je účast na soutěži pekingského uměleckého festivalu v dubnu letošního roku. Jejich ujgurský tanec získal první místo.

Těchto 20 ujgurských dětí, to už nejsou vesničtí kluci a dívky. Mají svůj sen a cíl. Říkají:

„Doufám, že budu dále pokračovat ve studiu v Pekingu. Po absolvování se chci vrátit a pracovat doma."

„Chci pak dál studovat na univerzitě v Pekingu. Po absolvování se chci stat učitelem."

„Chci navždy zůstat v Pekingu a stat se známým zpěvákem."