Jeho otec byl jedním ze zakladatelů revoluční základny v severní části provincie Šenbei, Cui Jun proto dostal příležitost odejít v roce 1948 studovat do bývalého Sovětského svazu, mimo jiné s Li Pengem, který byl v osmdesátých a devadesátých letech minulého století premiérem čínské vlády, Lin Hanxiongem, který byl kdysi ministrem vodohospodářské výstavby. Tyto osoby se po návratu do vlasti staly vynikajícími vodohospodářskými experty .

Cui Jun odešel do důchodu z funkce místopředsedy a náčelníka velitele štábu ozbrojené policie. Pracoval ve vodohospodářské výstavbě 41 let, řekl, že po celý čas své aktivní práce plnil jen dva druhy práce: pronikal do údolí na průzkumy a navštěvoval vodohospodářská staveniště. Na počátku svého důchodového života často chodil na procházku do blízkého parku, kde se rádi scházejí důchodci. Cui Jun tam slyšel různé projevy jejich nespokojenosti a různé stížnosti. Vzpomínal na jednoho mladšího kolegu, který spolu s ním pracoval v údolí při budování přehrady, ten už je také nyní v důchodové věku. Jak nyní žije? Cui Jun začal být nespokojen s pohodlím důchodového života, začal navštěvovat různá místa.

14 stavbařská správa při vodohospodářském úřadě ve městě Dali v jihozápadní provincii Junnanu má jednu základnu, která se jmenuje Xiaguan. Zde bydlí přes 30 tisíc důchodců vodohospodářské výstavby a jejich rodinných příslušníků. Cui Jun našemu reportérovi řekl: „Jsou to zasloužilí pracovníci, kteří věnovali vodohospodářství své mládí a pak celý život a kteří poté zasvětili stejné práci své syny a vnuky. Přijel jsem tam, uviděl, že v základně dlouhé sedm či osm kilometrů bydlí polovina rodin v domcích s hliněnými stěnami a střechou podepřenou tenkými holemi. Střechy jsou zhotoveny buď z azbestových tašek či z asfaltové pískované lepenky. Jeden důchodce se čtyřčlennou rodinou bydlí v domku s chatrnými dveřmi a okny, uvnitř domku není dostatek světla a nadto je tam velice vlhko. Držel mě za ruku a říkal: Pokud se domek bude bourat, naše rodina nebude mít kde bydlet." Cui Jun pokračoval:

„Když byste tu situace viděli, slzy by se vám vyhrnuly z očí a to i těm, kteří mají srdce tvrdé jako mramor." Po návratu do Pekingu Cui Jun ihned napsal dopis adresovaný ministrovi vodohospodářské výstavby. Zároveň napsal i svým bývalým spolužákům, tehdejšímu premiérovi a jeho náměstkovi. Nedlouho poté byl problém vyřešen. Onen starý důchodce odpověděl Cui Junovi dopisem, v němž neřekl díky, ale popřál mu, aby si zachoval pevné zdraví.

Cui Jun se rád pletl do cizích záležitostí ještě v době své aktivní práce. V roce 1984 Čína odzbrojila jeden milion vojáků. Podle plánu vojenské jednotky určené pro vodohospodářskou výstavbu by měly být také odzbrojeny. Cui byl tehdy stálým členem stranického výboru stavbařské armády při Čínské lidové osvobozenecké armádě, spolu se svým kolegou, který byl také armádním velitelem, napsali zprávu jejich nadřízenému, vysvětlili v ní význam existence tohoto útvaru. Jejich mínění si získalo pozornost příslušného vedení a tento útvar byl pak přeřazen do armády ozbrojené policie.

Kdysi dávno kdosi připomněl Cui Junovi, že jeho spolužáci zastávají funkci premiéra či vicepremiéra, ministra atd. a že on také mohl postupovat do vyšších funkcí, kdyby se nepletl do příliš mnoha cizích záležitostí.

Cui Jun však odpověděl: „Od dětství jsem zažíval mnoho trápení. Když jsem vyrostl, nemohl jsem snést, že jiní žijí v utrpení. Jsem potomek rolníka, ale z pracovní nutnosti jsem byl pověřen jakousi funkcí. Nyní jsem z ní odešel a vrátil se mezi obyčejné lidi, což považuji za přirozené."