Vloni jsem se dožil 60 let. Necelý půlrok poté, kdy jsem si vyřídil důchodové formality, jsem přijel do amerického města Philadelphia, kde jsem zahájil svůj důchodový život. Nedlouho po příjezdu jsem objevil středisko pro staré lidi, které bylo velmi blízko, proto jsem tam chodil každý den.

Středisko pro staré lidi ve Spojených státech představuje komplex klubu důchodců některých organizací v Číně a university tzv. třetího věku. Existuje tam řada zařízení, jakými je například počítačová místnost, taneční salon, čítárna knih a novin, místnost pro umělecké aktivity včetně malířství, výroby keramiky, posilovny, kulečníková místnost atd. Na druhé straně se tam pořádají různé kurzy, kurs práce s počítačem, jogy, je zde fitness cetrum, výuka čínského stínového boxu, sborový zpěv. Kromě toho jsou zde také organizovány různé zábavy či jiné aktivity, např. návštěvy kina, výlety, taneční zábavy, soutěže atd. Jsou zde ještě jiné výhody, které dnes v Číně neexistují, a to především bezplatný oběd, periodické základní lékařské prohlídky, které se konají v různých intervalech, pedikúra, oholení atd.

Účastníci této organizace musí být jejími členy, podmínka je věková hranice nad 55 let, není ale nezbytné, abyste byli v penzi. Ne všichni členové bydlí v okolí. Ty, kteří neřídí vlastní auto, přiveze speciální mikrobus. Všechny výdaje platí městská vláda. Podobných zařízení existuje ve městě celkem šest.

Od prvního dne, kdy jsem se stal členem tohoto zařízení, cítím, že jsem obklopen přátelstvím, péčí a pozorností. Ze celé tisícovky členů existuje pouze 10 procent těch, kteří nejsou běloši. Z nich pouze necelých deset je Asijců, jsou to Korejci, Japonci a Číňan. Tím jediným Číňanem jsem já. Ale nejsem zde považován za exotického tvora. Jsou na mě zvědaví, to jistě ano. Ale nemám pocit, že jsem byl zařazen do jiné kategorie. Takové prostředí se zde vytvořilo jistě proto, že Spojené státy jsou zemí přistěhovalců. Všichni dříve či pozdě odněkud přišli.

Klub vydává každý měsíc programovou brožuru, v níž je zaznamenán

program akcí, jídelníček, krátké články o zdraví lidí atd. Je vydávána v anglickém znění, jsou v ní dvě tři stránky ve španělštině a jedna stránka v korejštině. Přijel jsem tam koncem února, v březnu byla publikována jedna čínská stránka. Byla to sice jediná stránka, ale já představuji pouze jednu tisícinu členů. Byl jsem hluboce dojat.

Patřím k lidem, kteří nenavazují kontakt s jinými lidmi příliš snadno, vždy se kontaktům s cizími lidmi vyhýbám. Ale netrvalo to dlouho, jejich iniciativa, přátelství a dobrota odstranily mou osamělost a překonaly uzavřenost. Mnoho lidí mě iniciativně zdravilo, ale někdy jsem soustředěně četl knihu a jejich pozdravu jsem si nevšiml. Oni však se ke mně naklonili a svůj pozdrav opakovali, tak jsem se octl v rozpacích, vypadal jsem nezdvořile. Moje angličtina nebyla dobrá, často jsem nepochopil, co říkají nebo jsem na jejich slova reagoval pomalu. Mnohdy jsem mluvil tak zvanou čínskou angličtinou. V takových případech se vždy usmívali, povzbuzovali mě, abych vyjádřil svou myšlenku znovu anebo jinak. Říkal jsem, že lituji, že mluvím špatně anglicky. Ale oni odpovídali skoro stejně: Mluvíte anglicky dobře, jenom já neumím ani trochu čínsky.

V našem kolektivu se bezplatná služba jiným stala zvykem mnoha lidí. Při obědě více než deset lidí stojících ve frontě rozdává jídla ostatním. V každém měsíci jsou dva dny určené pro kolektivní oslavy narozenin. Všichni, kdo mají narozeniny ve stejné půlce měsíce, oslavují společně narozeniny. Jejich jména jsou publikována v měsíčním přehledu. Po obědě všichni v jídelně požívají dorty a jiné zákusky, potom ve společenské místnosti sledují představení, která pořádají členové jiných středisek pro starší lidi. Tito staří amatérští herci už nemají velké pohybové schopnosti, ale projevují svědomitost, vtip a uvolněnost.

Nakonec všichni sborově zpívají. Nevím, jaká jsou to písně. Herci na jevišti začnou, ostatní se hned přiadjí a navíc se všichni dají do tance.Vezmou se v řadě za ruce, nebo se navzájem drží kolem pasu. Písně, tanec a tóny hudebních nástrojů naplňují tuto velké místnosti. Cítil jsem se, že jsem mezi nejspokojenějšími lidmi ve světě.