Na severočínské stepi Khorchinu žije skupina Mongolů, kteří vyborně vypráví a zpívají starobylé příběhy za doprovodu tradičních hudebního nástrojů. Jsou nazýváni Hugurci. V dnešním pořadu bych s vámi chtěla cestovat do stepi Khorchinu a hledat Hugurce.

Hugrci už existoval ve 12. století. Na začátku 19. století se v oblasti Khorchinu změnilo pastevectví v kombinaci pastevectví a zemědělství. Lidé národa Han a Mongolové se vzájemně učili a vyměňovali zkušenosti. Často se shromáždili a uspořádali různé kulturní akce. Kromě lidových písní Urigur a Hao Lai Bao, které zpívá Hugurci, se staly hlavním způsobem zábavy. Místní rčení uvádí, že když jdou tři lidé spolu, jeden z nich je určitě Hugurec.

Okres Zha Nu Te na stepi je domovem Hugurců. V období Genghis Khanu neměl mongolský národ ještěpísmo. Ve válce vojenské rozkazy vydřízoval prostřednictvím básní. To je pramen umělecké formy Hao Lai Bao. V důsledku této tradice místní lidoví umělci dobře zpívají Hao Lai Bao a Urigur.

Teď posloucháme výňatek uri guru „Boj mezi generály", který zpívá známý hugurec Laoser. Představení jednoho celého Uriguru potřebuje nejméně deset hodin, maximálně půl měsíce. Ale účinkující s ním rádi vystupovali. Úvodní proslov na začátku programu a improvizační kadence jsou Hao Lai Bao.

Pastevecký potulný mongolský národ nemá dlouholetou písemnou historii. Mnoho vzácných historických událostí je přeneseno hugurcimi ústně z generace na generaci, a díky tomu lidé ještě pamatují mnoho dávných událostí. Ale dnes je velká škoda, že Hugurci jsou skoro zapomenutí. Kvůli popularizaci televize a rozmanitosti zábavy, počet hugurců na stepi Khorčin rychle klesl. Do roku 2004 jich existovalo jenom několik desítek. Odborník národnostního literaturního a uměleckého institutu města Tong-liao Sanbul Nožbu řekl:

"Od konce minulého století se bývalé jeviště pro Hugurce změnilo v halu pro biliár nebo elektronické hry. Počet umělců se postupně snížil a jejich obecenstvo se také zmenšilo. Staří lidé mají stále neodbytnou vášeň, ale mladí lidé ne."

Čínská akademie společenských věd v roce 2004 zahájila vědecký projekt nazvaný „terénní průzkum uri gur". Odpovědný činitel tohoto programu Sčinbat informoval:

"Nyní nejvíc postrádáme zvukové záznamy z terénu. Náš vědecký projekt v roce 2004 a 2005 právě doplňuje tento nedostatek."

Loňský rok byl pro Hugurci a Urigur neobyčejným rokem. V tomto roce vláda okresu Za Nu Te uspořádala „1. umělecký festival pro Urigur" a ve stejném roce čínská vláda oficiálně zapsala Urigur do seznamu „1. skupiny státního nehmotného kulturního dědictví". To všechno je velkou útěchou pro hugurce, kteří těžce pokračují ve svém umění.