Řada starých lidí v důchodovém věku se znovu vrátila na pracovní místa, to je dost normální jev, ale Čína stojí před vážným problémem zaměstnanosti, zaměstnanci státních podniků by mohli v ekonomické reformě ztratit práci, ne všichni absolventi vysokých škol vstoupí do pracovního poměru, na venkově existují přebytečné pracovní síly, které hledají práci ve městě. Odborník na pracovní právo Li Jianfei před nedávnem uvedl, že Čína má deset milionů důchodců, kteří v důchodovém životě ještě pracují. Ti mají zajištěný život, pobírájí od státu důchod, na druhé straně obsazují pracovní místa. Návrat důchodců k pracovním místům znamená boj s mladými lidmi o živobytí. Tvoří pracující důchodci nápor na trh pracovních sil? Nemají důchodci od prvního dne, kdy pobírají důchod, pokračovat v práci? Vážení posluchači, v dnešním programu „Pestrobarevné stáří" hovoříme o tomto problému.
Ve skutečnosti důchodci po odchodu z původního pracoviště jsou zváni na práci v původní pracovní organizaci či v organizaci, kde mohou uplatnit svoje odborné znalosti či mohou dělat práci, kterou jejich tělesná kondice dovolí. Místa, která obsazují, většinou nezvládnou mladí lidé či je nechtějí přijmout. V některých oborech, mladí lidé, kteří jsou fyzicky energičtí, nemohou uspokojit pracovní kvalifikaci daného oboru. Tyto obory chtějí zkušené kvalifikované pracovníky, kteří mohou školit mladé lidi. Z tohoto hlediska pracující důchodci napomáhají příslušným organizacím při přípravě kvalifikovaných pracovníků. Zde není řeč o boji o pracovní místa. Staří lidé dělají i druhý druh práce, jako vrátný, pracovník ve vrátnici, zprostředkoval pro usmíření sousedských sporů. Tyto práce obvykle nechtějí vzít mladí lidé.
„Zdroj lidských sil" a „zdroj kvalifikovaných pracovníků" jsou dva odlišné pojmy. Pracující důchodci jsou většinou kvalifikovanými pracovníky, které daná organizace potřebuje. V Číně existuje po dlouhou dobu „přebytek pracovních sil" a „nedostatek kvalifikovaných pracovníků". Přísná kritika pracujících důchodců omezuje výběr pracoviště ve volbách kvalifikovaných pracovníků.
V čínském „Zákonu práce" není teze o zákazu přijetí důchodců do práce. Návrat důchodů do práce znamená jejich základní právo, které je nedotknutelné. Pracující důchodci pobírají důchod, ale to je jejich základní právo. U mnoha případů jistá část důchodu příchází z jejich platby, které v pracovní době postupně splatili. Starobní důchod znamená odměnu za práci v době jejich celého pracovního poměru, plat z jejich důchodové práce znamená odměnu současné práce. Jsou to dvě různé pracovní odměny.
Někteří důchodci mají i své podnikání. Například v jihočínské provincii Jiangxi někteří důchodci pěstují květiny a bonsaje, zabývají se včelařstvím a chovem ryb. Jen v městečku Longnazhen přes 70 starých lidí podniká v těchto oborech. Jejich podniky poskytovaly mladým lidem pracovní příležitosti. Tento jev není ojedinělý. V provincii Helongjiang v severovýchodní Číně příslušné administrativní organizace poskytují různé výhody pro podnikání starých lidí. Z toho je vidět podporu jejich podnikání ze strany státu, neboť úspěšné podnikání určitě potřebuje pracovní síly, což pomáhá řešení zaměstnanosti v současné Číně.
Když staří lidé, kteří nemají převahu tělesné kondice atd. a mají odvahu bojovat o pracovní místa s mladými lidmi, mladí lidé, kteří mají být pronikavější, nemají důvod bát se jejich provokace. Otázky, o kterých mladí lidé mají uvažovat, nejsou, zda důchodci znovu pracují či naopak, je spíše to, jak v prudké konkurenci posílit svou vlastní konkurenceschopnost.
Pouze jednomu jevu je třeba předcházet. Řada vedoucích pracovníků, kteří odešli z vedení ve vládních organizacích, byla zváni k práci v podnicích. Tito exvedoucí by mohli využívat „vlivu" z dřívější vedoucí úlohy k získání nespravedlivých výhod pro podniky. Zde nejde o boj o pracovní místa, nýbrž o podobu korupce a nespravedlivou konkurenci mezi podniky. Takového jevu by se příslušná místa vlády a KS Číny vyvarovat.
|