Čingischán byl zakladatelem Mongolské říše, která se rozkládala na celém území dnešní Číny. Předseda ČLR Mao Ce-tung ho ve svém básnickém díle označil za „hrdinu doby". O Čingischánovi se rovněž šíří četné legendy.

Čingischán, v překladu univerzální monarcha, měl svoje jméno Temudžin. Narodil se r. 1162 ve šlechtické rodině. Mongolské stepy byly tehdy obývány mnoha kmeny, které mezi sebou neustále válčily. Když Temudžin byl jen malé dítě, byl jeho otec otráven v rámci spiknutí jiného kmenu. Tak došlo k rozpadu otcova kmene, desetiletý Temudžin musel spolu s matkou a mladšími bratry čelit životním nesnázím. Dokonce byl Temudžin unesen jiným kmenem, naštěstí se mu podařilo utéct a obrátit se na nejsilnější kmen ve stepích. Když Temudžin už vyrůstal, byla mu zase unesena manželka. Nakonec porazil nepřítele a získal ženu zpět.

Za časů plných kořistění a vraždění vyrostl Temudžin v muže s vynikajícím talentem, hbitým myšlením a pevnou vůlí. Předstíral oddanost kmenu, kde sloužil, přitom ale tajně usiloval o rozvoj vlastní síly. Ve věku 27 let vyhlásil vznik svého kmenu a stal se jeho vůdcem, chánem. V následujících více než deseti letech se mu podařilo založit armádu s želenou kázní a velkou bojeschopností, čímž porazil ostatní silné kmeny ve stepích a byl prohlášen vůdcem Mongolů. Roku 1206 svolal veliké shromáždění svých stoupenců, aby ho opětně zvolili velkým chánem a potvrdili jeho titul.

Nová mongolská říše zabírala rozsáhlé území, sahající na sever až k Bajkalskému jezeru a na západ až k Altajské hoře. Čingischán nastolil centralizovanou moc a sjednotil mongolské písmo, které se po neustálému zdokonalování používá dodnes. Rovněž vydal zákoník a vojenský řád, tzv. „Jasu".

Čína tehdy nebyla jednotná, tvořily ji dvě říše. V jižní části vládla dynastie Sung, severní byla již pod nadvládou džurdženské dynastie Ťin. Mongolové brzy ovládli území od východní Číny po Západní Turkestán. Čingischánova vojska vyrazila z východní stepi do všech světových stran a všude vítězila. Bylo to jedno z nejstrašnějších vojenských tažení, jaká kdy svět zažil. Peking, v překladu „nové hlavní město severní Číny", byl vypleněn a jeho obyvatelé buďto utekli, nebo byli na místě povražděni.

Mongolové se potom vydali k západu. Středoasijské tažení Čingischána začalo v r. 1219 útokem na tehdejší moc Chórezm. Výprava nakonec zasahovala až do Evropy k hranicím dnešního Polska.

Mongolové později vybudovali státní karavanseráje (víceúčelové hostince podél cesty jako útulky pro karavany), poštovní stanice a mosty, a obnovili města, která předtím zbořili. Od Tichého oceánu až ke Kaspickému moři byly zlikvidovány hranice a značně se zlepšily dopravní podmínky, což přispělo k nevídanému rozvoji ekonomických a kulturních styků mezi východem a západem. Čingischán rovněž zřídil strážní hlídky a vydal právní předpisy pro zajištění bezpečnosti obchodníků při cestování.

Během tažení v r. 1227 zemřel Čingischán ve věku 65 let. Dodnes se nepodařilo najít jeho hrob, protože místo pohřbu bylo přísně utajeno. Říše, kterou vytvořil, byla obrovská a bylo v ní mnoho národů i náboženství. Jeho smrt neznamenala konec jak by se mohlo zdát, ale pouze odstartovala novou etapu dějin.

V r. 1279 Čingischánův vnuk Chubilaj porazil čínskou dynastii Sung a vyhlásil dynastii Jüan, která představovala první nadvládu národnostní menšiny nad čínským vnitrozemím.