Jednou Pu Yi v rozhovorech se zahraničními hosty řekl: „O prvním Máji roku 1962 jsem s paní Li Shuxian založil naši láskyplnou rodinu.To je první rodina, kterou mám ve svém životě." Tata slova byla z jeho srdce.

Zdálo se, že můj manžel na mě lpěl. Po každé, když jsem šla na ulici, mě vždycky doprovázel, když měl volno. Po mém odchodu z práce na mě vždycky čekal na autobusové zastávce. Když jsem měla noční směnu, manžel mi zavolal několikrát anebo šel do nemocnice a zůstal chvíli v mé kanceláři. Někdy mi přinesl oděv, deštník nebo nějaké jídlo. Tam zůstával do doby, kdy mohl zastihnout poslední autobus, který ho svezl domů.

Po každé, když jsem jela ven či na nákup a v době obědu a večeře jsem se ještě nevrátila, Pu Yi nikdy nejedl sám. Čekal na mě bez ohledu na jakoukoli pozdní dobu. Pu Yi byl členem Čínského lidového politického porádního shromáždění a často jsme dostávali od této organizace vstupenky do kina. Někdy jsem nemohla do kina jít ze zdravotního důvodu, v takovém případě Pu Yi určitě zrušil návštěvu kina. Řekl: „Nemám klid, když jsem tě nechal doma."

Když chodil se mnou, při každém setkání Pu Yi vždy míval na sobě slušný oděv, vzbudil ve mě dojem, že dbá na ošacení a vzhled. Ve skutečnosti takto jednal jen podle slov svého švagra. Ten řekl, že když chodí s děvčetem, musí nosit slušný oděv. Po sňatku jsem se zjistila, že Pu Yi vůbec nedbal na ošacení. Nikdy si z vlastní iniciativy nekoupil nový oděv. Mnohokrát mi bránil při nákupu oděvu pro něho. Řekl: „Malá sestro, nekupuj tolik oblečení. Stačí mi oděv, který mám doma." Oslovoval mě malá sestro. Ve všedních dnech nenosil ani kožené boty.

Pokud šlo o stravování, Pu Yi byl skromný. Déle než rok po sňatku jsme se stravovali v jídelně svého pracoviště. Až v červnu 1963, kdy jsme se přestěhovali do nového bytu, jsme postupně koupili kuchyňské potřeby a v neděli jsme vařili doma. Po jídle vždy ještě něco zbylo, Pu Yi však nedovolil, abychom zbytky vyhodila. A při příštím jídle ho snědl jako první. Pravil: „Nemáš silnž žaludek, moje chuť je mnohem lepší než tvoje." Řekl, že obilí vypěstovali rolníci s velkou námahou.

Po sňatku jsme bydleli v ubytovně jeho pracoviště. Měli jsme jednu ložnici a obývací pokoj. Jednoho dne jsme navštívili vedoucího oddělení při sekretariátu porádního shromáždění, vedoucí oddělení se zeptal na náš byt, Pu Yi odpověděl: „Náše pokoje nejsou špatné. V minulosti jsem bydlel v císařském paláci, kde bylo mnoho pokojů a sálů, ale prostory, které mi patřily, byly malé. Současný byt je sice menší, ale mám velké prostory. Jsou to dva různé světy."

Po propuštění z vězení Pu Yi pracoval jeden rok v botanické zahradě. S jejími vedoucími, jako byl Yu Dejun, Tian Yumin, navázal hluboké přátelství. Yu Dejun byl ředitelem botanické zahrady, studoval ve Velké Británii. Pu Yi dostal od něho jeho odbornou stať „Ročník botanické zahrady", pak ji pilně studoval. Tajemník stranické buňky botanické zahrady Tian Yumin byl voják Rudé armády, měl poranění a vyznamenání. Často ho zval na návštěvu do svého domu. Pu Yi často z jeho knihovny vybíral oblíbené knihy ke čtení ve své ubytovně. V době práce v botanické zahradě Pu Yi také měl mnoho přátel z řady obyčejných zaměstnanců.

Jednu dobu jsme doma zaměstnávali služebné. S nimi Pu Yi zacházel dobře. Když jejich rodiny měly problémy, Pu Yi jim, pokud to bylo možné, pomáhal.