Nešikovná matka se narodina v dělnické rodině jako první dítě. V jejích patnácti letech zemřel otec při dopravní nehodě. Tehdy se učila v nižší střední škole, opustila školu a pracovala jako nádelnice. Pak vstoupila do elektrárny ve městě Kunming a stala se dělnicí obsluhující přístoroj. V tomto místě odpracovala 30 let.

Po odchodu do důchodu obrátila všechnu svou pozornost na dceru, začala rychle nabývat na váze. Zanedlouho se dcera provdala. Paní He Jun se jako jiní staří lidé žijící v prázdném hnízdě cítila, jako by byla zapomenuta v rodině a společnosti. Aby překonala nudy prosila manžela, aby s ní začal cestovat. Ale manžel tehdy ještě pracoval a neměl čas. Po odchodu do důchodu se cítil unaven, chtěl jen zůstat doma, nikam nechtěl jet. Za takové situace paní He Jun měla nejhorší náladu.

V roce 1999 ji její přítelkyně pozvala na nevládní zasedání o udržování zdraví, paní He se bez váhání vydala na cestu. Jakýsi účastník zasedání při informaci o svém domově pravil, že v zimě v Xinjiangu nejnižší teplota dosáhne 30 stupňů Celsia, paní He si nemohla představit, jak vypadá takové počasí. Odcestovala do Xinjiangu a žila tam až do zimy. V tomto roce tam padal sníh, jenž neměl obdoby za posledních padesát let. Paní He v životě poprvé viděla takovou bílou krajinu.

Paní He tak zažila různé zajímavé věci. Byla v nejsevernější vesnici v Číně, kde panoval naprostý soulad v mezilidských vztazích. Na náhorní plošině, jejichž nadmořská výška je od 2000 metrů až do 5231 metrů, paní He zakusila, co je ta nadmořská nemoc.

Paní He, která doma nedovedla komunikovat s dcerou a manželem, při cestování vypadala jako úplně jiná osoba, velmi otevřená a usměvavá. Jenom úsměv a obyčejný pozdrav dávaly dohromady neznámé lidi. Jednoho večera se ubytovala spolu s neznámou paní, se kterou si popovídala až do tří čtyř hodin ráno. V komunikaci s jinými lidmi se paní He postupně naučila přizpůsobivosti a schovívavosti. V roce 1999 její tělesná váha dosáhla 102 kilogramů, po pěti letech klesla na 54 kilogramů. Její původní linie pásu 133 centimetrů se značně zkrátila.

Blízcí měli velké starosti z jejího cestování. Dcera začala hodnotit svou matku jiným pohledem, hleděla na ni s úctou. Manžel si uvědomil, že v minulosti jí byl hodně dlužen a že jeho žena vedla těžký život. A cestování, které má manželka ráda, ji plně podporoval. Když paní He byla na cestě, vždy s ní udržoval telefonní spojení. Doma na stěně byla pověšená čínská mapa. Kde byla paní He a kdy zavolala domů, manžel vždy zaznamenal na mapě i v kalendáři. Jestliže paní He dva tři dny nezavolala, manžel začal mít starosti a ptal se sebe, co se jí stalo?

Paní He byla při cestování velmi šetrná, jezdila nejlacinějším vlakem, ubytovala se ve velmi laciném hotelu, jídávala nejjednodušejší jídlo. Podle jejího názoru jí její měsíční důchod ve výši přes tisíc juanů úplně stačí k cestování.

Cestování změnilo její život, její vztah s blízkými. Cestování změnilo její rodinu v šťastný kolektiv. Paní He má plán jet do zahraničí. Před nedávnem složila zkoušky z činštiny, aby byla dobrovolnou učitelkou činštiny. Jestliže všechno půjde úspěšně, pojede do Thajska, kde jako dobrovolnice bude učit čínštinu.

„Raději padne ve vzdáleném místě, než klidně zemře v rodině." Tohle je její výrok, výrok tzv. nešikovné matky.