77letý Chen Changli pracoval v technické správě geologického průzkumu při bývalém ministerstvu geologie a důlního průmyslu. Během svého produktivního života se zabýval geofyzikálními průzkumy, ani po odchodu do důchodu namá volno a pokračuje ve výzkumné práci.

Před odchodem do důchodu Che už plánoval, co bude dělat v důchodu. V devětapadesáti letech se zúčastnil v Thajsku mezinárodní konference o vzdáleném snímání prostředí a potkal se s thajskou princeznu Mahu Chakri Sirindhom, která se učila vzdálenému snímání a má velký zájem o otázky životního prostředí. Che prosil o její pomoc ve věci výzkumu dynamického vzdáleného snímání pustošení země na hedvábné cestě. Přitom plánoval výzkum zdrojů zemního tepla kolem Tichého oceánu. Poslal své dílo „Sbírka čínského geofyzikálního průzkumu" středisku zemního tepla Havajské university, chtěl s ním spolupracovat ve výzkumu. Po několikátém korespodentním jednání ho tato universita pozvala na přímé jednání o spolupráci.

Při přípravě těchto dvou výzkumných úkolů Chen přivítal třetí úkol, aby byl odpovědný činitel komplexního průzkumu zdrojů a prostředí podél asijskoevropského kontinentálního mostu. Organizátorem tohoto úkolu je státní plánovací komise a počet vědců, kteří se na tomto úkolu podíleli, činil více než sto lidí. Tito pracovníci přicházeli z více než deseti státních ministerstev a komisí. Mezi všemi pracovníky byl Che jediný důchodce. První věc, jakmile se stal vedoucím této výzkumné práce, byla sepsat projekční listiny pro deset konkrétních témat. Proto přečetl velké množství písemních materiálů, opětovně prodiskutoval se členy této vědecké skupiny. Kromě toho Che ještě cestoval do řady provincií na návštěvu a studium. Pro snížení cestovních nákladů Che pokaždé měl při cestování maximálně jednoho pomocníka. Mnohokrát vyjížděl na průzkum sám vlakem. Po čtyřletém úsilí splnili tento výzkumný úkol a v roce 1998 za to dostali třetí cenu státní plánovací komise.

Chen často vystupoval s referáty, které trvaly dvě tři hodiny, či čtyři pět hodin. Ve svých referátech využíval mnoho diafilmů. Jeden posluchač se ho s překvapením zeptal, jak mohl nasbírat tolik materiálů. Chen odpověděl: „Mnoho materiálů a údajů jsem sbíral při všedním čtení. Jakmile jsem objevil v novinách či časopisech zajímavé materiály, vykopíroval jsem je anebo jsem z nich udělal diafilmy." Sbírání materiálů se stalo jeho koničkou.

Každý člověk má svůj sen. Jeho sen je přivést mořskou vodu na západ. V roce 1999 přeorientoval své badání na zpuštošení a vysušení země. V roce 2001 Chen uveřejnil odborný článek nazvaný „Přívod mořské vody na západ a likvidace pouští a písečné bouře v Číně". Poprvé vytyčil tezi o úpravě pouští využíváním mořské vody. Chen si stanovil svůj úkol, že každý rok vypíše jeden odborný článek s jednou novou tezí a odborný článek musí být zveřejněn v čínském špičkovém vědeckém časopise. Od roku 1999 do roku 2004 Chen uveřejnil šest článků týkajících se „přívodu mořské vody na západ". Mezi nimi článek uveřejněný v roce 2001 v časopise Čínské inženýrské vědy má 35 tisíc čínských znaků. Redaktor tohoto časopisu se při telefonickém spojení zeptal, jestli Chen vede vědeckou skupinu pro badání. Che na to odpověděl, že na projektu pracuje jen on sám.

Když se náš reportér ptal, jak postupoval jeho návrh na přívod mořské vody na západ, Chen vypadal jako by byl bezradný. Řekl, že v současnosti jen píše články, aby vyvolal pozornost příslušných úřadů. Tento projekt se týká vodohospodářství, úpravy písku, území státu, celkem více než deseti vědeckých oborů. Abychom dosáhli společného názoru, to potřebuje minimálně 20 let. „Dosud jsem celkem zdravý, doufám, že v mých devadesáti letech uvidím, jak začíná stavba tohoto projektu", mluvil s plným očekáváním.