Lidé z tohoto městečka neznají minulost této osoby, která se jmenuje Yu Jilian. Narodil se v roce 1940 v jihočínské provincii Guangdongu, ve svých patnácti letech odjel do Hongkongu a v sedmnácti letech začal pracovat ve filmovém kruhu. Dělal od nejzákladnější práce až do povolání režiséra. V roce 1987 založil svou filmovou společnost a pracoval jako samostatný filmový výrobce. V řadě filmů a televizních seriálů, které byly v Hongkongu velmi populární, pracoval jako fotograf, režíroval řadu známých filmů, spolupracoval se známými herci.

Yu Jilian seděl za psacím stolem, pil kávu a přitom si klidně vzpomínal na svou minulost. „Tehdy jsem si myslel, že jsem úspěšný. Mohl jsem poručit známým filmovým hvězdám. Za jeden oběd jsem mohl utratit desítky tisíc hongkongských dolarů. Po roce 1990 jsem změnil názor na úspěch a štěstí." V tom roce Yu natáčel film „Mnich Damuo v chrámu Shaoling" v horách Song. Místní přírodní krása změnila jeho definici úspěchu a štěstí. Napadlo ho, jaká by byla krása, kdyby tam mohl žít po celý život.

Po návratu do Hongkongu se začal štítit luxusního života ve městě. Někdy kvůli obchodu musel běžet jednoho večera do čtyř pěti nočních klubů. Byl fyzicky unaven, cítil únavu i v srdci. Postupně se chtěl vyhnout takovému životu. V roce 1997, nedlouho po promítání filmu „Dva hrdinové v Hongkongu" Yu Jilian náhle zmizel z hongkongského filmového kruhu.

V roce 1992 znal Yu ve městě Shengzhenu slečnu Jiang Xuemei, která přicházela ze západočínského města Chongqingu. Slečna Jiang je o 28 let mladší než pan Yu a tehdy pracovala v restauraci jako čišnice. Yu prohlásil: „Slečna Jiang není krásná, ale na první pohled už vím, že je to právě ona, kterou bych si chtěl vzít za ženu. V roce 1998 se oba vydali na cestu do Chongqingu a přijeli do městečka Tianfu, obklopeného horami. Krásné hory a mohutná řeka ho opojily. Koncem tohoto roku se registrovali jako manželé.

Na počátku nebyl pan Yu zvyklý na monoho věcí, zvláště co se týká řeči a jídla. „Až dosud moc nerozumím místnímu nářečí, spoléhám se na překlad své manželky. Na druhé straně je to dobré, protože se jiní nevyptávali na mou minulost," řekl pan Yu. Paprika je jídlo, které pan Yu má rád a kterého se také strašně bál. Když poprvé jedl z ohňového kotle a viděl, že jiní jedli s velkou chutí, pan Yu také ochutnal, ale z očí mu vytryskly slzy, vypil tři skleničky piva, čistil si zuby až deset minut. Ale v současnosti jeho obliba papriky je stejná jako u jeho manželky.

Když Yu poprvé šel na pole, všechno byly pro něho zajímavé. Poprvé viděl rýži ve vodě. Zajímal se o to, jak roste lilek. Každý den oba chodili na horu s plastovými kýblíky a přinesli si vodu z horského pramenea. Z takové vody udělali čaj. Toto jsou jeho největší požitky. Yu řekl, že v minulosti trpěl žaludeční nemocí a nyní se v podstatě uzdravil, to hlavně díky místnímu horskému pramenu.

Prožili tak příjemně určitou dobu, pak jeho manželka navrhla, aby si otevřeli malou restauraci prodávající nudle. „Nechybějí nám peníze, ale musíme něco dělat, abychom měli plnohodnotný život", řekla manželka. Potom koupili malou restauraci, kde prodávají nudle. Za prodej si vydělají kolem tisíce juanů měsíčně.

„Byli jsme spolu už přes deset let. Nikdy jsme se nepohádali. Někdy jsem se na něho zlobila pro maličnosti. Manžel byl vždycky schovívavý", paní Jiang vyjádřila radost z volby, kterou udělala před deseti lety.

Pan Yu řekl: „Lidé říkají, že Hongkong je ráj. Vidím ráj jen na tomto místě. Hmotné podmínky jsou zde horší, mám však lásku i kávu. To mi stačí. Místní lidé jsou skromní, jejich skromnost a otevřenost vymyly vychytralost a snobství. Hory, stromy a voda mě naučily, co je život."

Skromnost, otevřenost a aktivní humanita se ho hluboce dotkly. Před třemi lety začal psát filmový scénář, popisující lidi ve městě Chongqingu. Pan Yu řekl: v minulosti jsem natáčel filmy jen pro peníze. Nyní mám rád toto místo. Můj život se podobá filmu. Když jsem byl ničema, snažil jsem se být nad jinými. Dnes jsem zjistil, že nyní žiji ve štěstí.

Vážení posluchači, slyšeli jste naši informaci o panu Yu Jilianovi, který přijel z Hongkongu a žije klidným životem v horském městečku. Končíme dnešní pořad. Na slyšenou příští středu.