Všude v Pekingu, v ulicích, parcích či cvičištích uvidíte ve všech čtyřech ročních obdobích zdatné postavy starých běžců na dlouhou trať. V pekingském mezinárodním maratonu upoutali velkou pozornost tito běžci s šedivými vlasy. Tito závodníci přicházeli z klubu dlouhého běhu.

Pekingský klub dlouhého běhu je jednou z organizací, která se přihlásí na účast na maratonském běhu, poskytuje masovou účast na této soutěži. Byl založen před 29 let jako „tým dlouhého běhu Dlouhý pochod". Na počátku měl málo členů, dnes má jich už přes 6 tisíc, jejichž pilíř tvoří lidé středního a staršího věku.

Jaký půvab má dlouhý běh? Pochopíte to jen po vyslechnutí slov jednoho člena klubu. Pan Zhang Xiliu je předseda pobočky klubu dlouhého běhu v obvodu Haidian, trpěl zánětem průdušnice. Jakmile dostal chřipku, neměl klid dost dlouhou dobu. V roce 1992 při výstupu na Voňavou horu v Pekingu potkal několik starých běžců a sdělil jim svou nemoc. Tito lidé mu dali radu, aby zkusil dlouhý běh. „Tento sport určitě upěvní vaše zdraví," jeden z nich toto konstatoval. Zhang Xiliu se o to pak pokoušel, sice měl pochybnost, jestli jeho tělo snese tuhou zimu, když běží a má na sobě jen těnký oděv. Po několikaletém cvičení už neměl chřipku, která ho v minulosti trápila. Povzbuzen touto zkušeností, Zhang pozval více než deset kolegů a založil pobočku klubu dlouhého běhu v obvodu Haidian. Řekl: „Doufám, že budu posilovat svou tělesnou zdatnost dlouhým během, přitom přeji, aby jiní lidé sdíleli radost z běhu."

68letý trenér Mao Guoliang řekl: „Staří lidé cvičí dlouhý běh ne proto, aby získali medaile, nýbrž aby překonávali sami sebe." Při každém cvičení členové pobočky přicházeli na cvičiště ještě před úsvitem, vyměňovali si informace o problémech, které se týkaly běhu, prosili trenéra o jejich vyřešení.

Místopředsedkyně klubu Lin Guizhi byla milovnice sportu. I vedle náročné práce si našla čas na basketbal. V 44 letech se u ní objevily přiznaky klimakteria. Byla velmi unavená, necítila se dobře, ale doktor u ní nezjistil žádnou nemoc, ani léky nezabraly. Řeklaa si, že miluje sport, proč tedy tyto nepříjemnosti nepřekonat sportem. Začala běhat ráno a večer, přitom i plavala. Po dvou letech u ní zmizely všechny přiznaky nevolností. V roce 1991 se stala členkou klubu dlouhého běhu. „Tělesné zdraví, navázání přátelství s různými lidmi, tyto výhody vidíte v běhu. Ale to, co mě nejvíc těší, je hrdost na čínské občanství při účasti na mezinárodní běžecké soutěži", Lin Guizhi to řekla se zaujetím. Vzpomínala na závody v Evropě. Po každé, když staří čínští běžci doběhli jako první, zněl jásot v různých jazycích. Jakmile vítězové sestoupili z pódia, kde jim byly uděleny medaile, byli hned obklopeni reportéry a diváky, ti se s nimi chtěli vyfotografovat. „Jsme ve starším věku, ale naši staří sportovci stále mohou udělat čest pro vlast," Lin Guizhi řekla.

Je všeobecně známo, že žádný sport není tak zdravý a jednochý jako je běh. Nepotřebují speciální hřiště a náčiní, mohou se cvičit v síle, rychlosti, vytrvalosti a pružnosti. Každý, kdo se může pohybovat, může běhah. Ale ve skutečnosti dlouhý běh potřebuje bohaté znalosti. Trenér Mao Guoliang byl učitelem tělovýchovy na střední škole. Po odchodu do důchodu speciálně studoval dlouhý běh. Řekl, že tento sport se hodí starým, mladým lidem, ale lidé mající vysoký krevní tlak či nemoci srdce a mozku se tímto sportem v žádném případě nemohou zabývat. Nemocní cukrovkou a zánětem průdušnice musí postupovat opatrně a přiměřeně podle své síly. Otázka, jestli dlouhý běh poškotuje klouby, se řeší běžeckou technikou. Každý, kdo chce běžet, by měl vypracovat svérazný plán a cvičit s důvěryhodnými přáteli, má být vyzbrojen běžeckou teorií. Za takového předpokladu člověk může dělat dlouhý běh i ve vysokém věku.