Vážení posluchači, slyšíte melodii, kterou vydává nástroj lusheng.

O tradičních svátcích či u příležitostí svateb mají na sobě chlapci a děvčata slavnostní oděvy a stříbrné šperky, hrají na lusheng a tancují. Přísloví národnosti Miao říká: „Když lusheng nezní, neroste ani obilí. Z toho je vidět, jakou důležitou a nepostradatelnou roli hraje tento hudebního nástroj v životě národnosti Miao.

Lusheng se dělá ze svazku bambusu s různou délkou. Když se na něj podíváme z dáli, podobá se malým varhanům. Stejně jako národní melodie se v národním hudebním nástroji odráží zhustěná historie jednoho národa. V roce 2006 bylo zpracování lushengu národnosti Miao zařazeno do první skupiny státního nehmotného kulturního dědictví

Teď vás seznámíme se starým pánem vyrábějícím lusheng.

Za doprovodu líbezné melodie z lushengu jsme přišli do malé vesnice Xinguang, na jihovýchodě provincie Guizhou. Tato vesnice už má 400letou historii zhotovení lushengu. Výrobce lushengu, mistr Pan Bingwen tu bydlí. Když mluvil o historii zpracování lushengu ve své rodině, 67letý Pan Bingwen byl velmi hrdý.

"Naše rodina dělá lusheng už od dob dědečka. Začal jsem se učit jeho zpracování ve 14 letech. Také to dělá i můj syn." Pan Pan Bingwen dělá toto řemeslo už 53 let. V této dlouhé době zhotovil mnoho skvělých děl a přitom přispěl i k zdokonalování tohoto národnostního hudebního nástroje. Právě on připravil ve světě největší lusheng, uchovaný v místním muzeu.

"Můj největší lusheng je dlouhý 7.8 metru. Pracovník městské vlády za mnou přišel, řekl, že mám bohaté zkušenosti. Potom jsem zhotovil tento lusheng pro mezinárodní festival lushengu v roce 2002."

V uplynulém půlstoletí Pan Bingwen připravil nespočet kusů lushengu. Když jsme se ho ptali, který jeho kus je nejlepší, nezmínil se ale o tom lushengu největším ve světě, mluvil o svém 36letém synovi Pan Guishengovi. Zdálo se mu, že předání svého řemesla synovi, je záležitost, na kterou je nejpyšnější.

V této oblasti je samozřejmost, že syn naváže na otcovu profesi.

?„Na počátku neměl syn velký zájem."

"Chtěl jsem tehdy najít práci s pevným platem, což je lepší než výroba lushengu v rodině". Pan Guisheng si na to vzpomínal jako by přišel zpět do doby před dvaceti lety.

??Je možné, že toto řemeslo vázané z generace na generaci končí v naší generaci?

"V naší rodině děláme lusheng už od dob dědečka."

"Chtěl jsem tehdy najít profesi s pevným platem, což je lepší než výroba lushengu v rodině".

"Rád jim pohámám v řezání bambusu při přípravě lushengu."

Čínský rozhlas pro zahraničí, dale pokračujeme v příběhu o rodině, která dělá lusheng už z generace na generaci.

V srpnu 1988 se situace změnila.

"V tom roce několik okresů společně uspořádalo soutěž v lushengu. Pan Guisheng se v zastoupení našeho městečka soutěže zúčastnil a získal první cenu, k tomu dostal i prémii. Od této doby se u něho objevil zájem o zpracování lushengu."

Začal mít zájem, to je jedna věc. Ale pořád toužil po tom, aby vydělával více peněz. Nedlouho po získání prémie Pan Guisheng nesl lusheng a jako mnozí jiní rolníci přijížděli do největšího čínského města Šanghaje, kde dostali práci spojenou s vystoupením s lushengem.

Byl daleko od rodného domova. Když se lusheng pokazil, musel ho opravit sám. V těchto chvílích si uvědomil důležitost studia zpracování lushengu. Proto se začal učit od svého otce. Po úsilí se za nějakou dobu zdokonalil v technice.

Během představení v jiných oblastech se Pan Guisheng nejen zdokonalil v řemesle zpracování lushengu, take našel svou manželku.

"Tehdy jsme spolu vystoupili v Šanghaji, ona tancovala dobře za doprovodu lushengu, to mě přilákalo. "Manželka v současnosti stále tancuje v Shanghaji, pan Guisheng a jeho 9letý syn se vrátili domů a pod vedením otce zpracovávají lusheng.

K otázce, jestli jeho syn naváže na rodinnou tradici řemesla, pan Guisheng uvažuje jinak než jeho otec.

"Chtěl bych, aby syn chodil na vysokou školu. Přitom se musí naučit zhotovit lusheng, může se tím zabívat jako koníčkem, ne aby si tím živil." Jeho syn se jmenuje Jianglong. Ve 4 letech často bral lusheng, foukal do něho při běhu. Jednou z neopatrnosti upadl na zem, bambus se mu zapíchl do hrdla. Jen včasná léčba zabránila tragickému následku. Od té doby má zakázáno hrát na lusheng. Řekl, že se tomu bude učit až bude větší a bude opatrný. Teď se učí jen jednoduché technice hraní.

Chlapec projevil velký zájem o zhotovení lushengu, což je rozdílnýpostoj, než měl jeho otec v mladí.

"Od čtyř let jsem se začal učit vyrábět lusheng. Dědeček a otec dovedou hrát na lusheng, rád jsem jim pomáhal v řezání bambusu pro zpracování lushengu." "

Ve všedních dnech spolu tři generace dělají doma lusheng. Dědeček Binwen zpracovává jazýčky do lushengu, syn Guisheng zkracuje pilou bambus a vnouček Jianglong řezá bambus. Pracují v radostné atmosféře a požívají radost z práce. Babička stojící vedle se diva a má radost z toho, že mají pokračovatele tohoto řemesla.

"Dobře je podporuji ve zpracování lushengu, plním všechny zemědělské práce na poli, jen aby oni mohli dělat lusheng beze starosti. Ušila jsem nejhezčí oděvy pro snachu a dceru, aby v krásných šatech tancovaly za doprovodu lushengu

Vážení posluchači, tím končíme náš pořad o rodině, která zpracuje lusheng. Babička Pan se právě zmínila o krásném tanečním oděvu. Na takovém tanečném oděvu jsou ručně dělané výšivky. Výšivky národnosti Miao patří take do první skupiny nehmotného kulturního dědictví v Číně. Zítra vám povypravím příběh o rodině, která se zabývá vyšíváním.