Snad není žádná jiná národnost jako Miao, která se domnívá, že oděv je tak důležitý a posvátný. Ženy národnosti Miao během života stráví mnoho času šitím a vyšíváním, ženy z ostatních národností takhle nestráví svůj čas. Dívky národnosti Miao se obyčejně od 4 nebo 5 let začínají učit vyšívání od matky nebo starší sestry, potom neustále vyšívají a vyšívají až do svého staří.

Proč rodina národnosti Miao věnuje tak velkou pozornost vyšívání?

70letá Pan Yuzhu je prostá žena národnosti Miao, před odchodem do důchodu byla zdravotní sestrou. Vyprávěla nám starověký příběh:

„v dávné minulosti žila náčelnice s jménem Lan Juan, s cílem zapamatovat cestu stěhování národnosti Miao, přemýšlela a dostala nápad, že zapíše všechny cesty barevnými nitěmi: přejeli přes Žlutou řeku, tak vyšívala žlutými nitěmi, přejeli přes řeku Jang c´, tak vyšívala modrými nitěmi, přejeli přes hory, také něco vyšívala. Až se konečně dostali do obydlí, které bylo vhodné, oděv od límce až po dolní okraj kalhot úplně pošila. Od té doby musejí dívky národnosti Miao při svatbě nosit skvělý oděv s vyšíváním, aby připomněly daleký domov a odvážné a chytré předky."

V očích národnosti Miao vyšívání není jenom ozdobou, tato národnost, která ještě před sto lety neměla svůj jazyk, jehlou zapsala svou historii, výšivky jsou jakýmsi totemem a duchem této národnosti.

Kvůli tomu, že vyšívání národnosti Miao je velmi bohaté a komplikované, proces ušení se vyšívání trvá mnoho let. Na své zážitky na začátku ušení se vyšívání vzpomíná, Pan Yuzhu řekla:

„tehdy mi bylo pět let, poprvé když jsem šila, pořádně jsem to neuměla, moje matka to viděla, měla pocita, že jsem velmi hloupá, byla velmi rozzlobená a bila mě."

92iletá matka Pan Yuzhu Lei Guoying si stále pamatuje scénu, když dcera byla bita při prvním vyšívání:

„moje dcera je velmi tvrdá. Potom se cítila ukřivděná, učila se pak vyšívat od někoho jiného."

Pokud dívky národnosti Miao neuměly dobře vyšívat, znamená to, že je to jejich matky nenaučily a ostatní lidé se na ně dívají z patra."

„moje matka je velmi obratná, viděla nový vzor vyšívání, hned se ho naučila, proto byla na mě velmi rozzlobená, když jsem neuměla dobře vyšívat."

„naučila se vyšívat od jiných lidí, jednou vyšila velmi krásný květ. Sousedé ji chválili, že v tak mladém věku umí dobře vyšívat, že je velmi šikovná, byla jsem také velmi šťastná."

Každá dívka národnosti Miao od dětství do dospělosti musí mít nejméně 5 nebo 6 oděvů, které jsou šité rukama, na oděvech je tradiční vzor národnosti Miao, který vyšívala ona sama nebo její matka.

„dívky národnosti Miao v různých situací musí nosit odlišné oděvy. Ačkoliv samy dělají oděvy, při svatbě musí nosit oděv, který ušila jejich matka."

Národnost Miao má zvyk, že od narození dcery matka začíná pěstovat bource morušové a ručně tkát látky. V okamžiku, kdy je dceři 14 nebo 15 let začíná matka vyšívat výbavy své dcery. Svatební šaty dcery musí být ušity matkou.

„když mi bylo něco přes deset let, matka začala připravovat svatební šaty, byla velmi zvědavá, často jsem se kradmo podívala na tyto šaty."

Pro lidi národnosti Miao představují krásně vyšité šaty bohatství rodiny a žena z této rodině je podle názoru ostatních šikovná.

„v mé rodině je mnoho dětí, šaty jsem pro každou dceru ručně ušila. Ve dne musím pracovat, nemám čas na vyšívání, vyšívala jsem proto večer."

Po čínské reformě a otevírání se světu se do vesnic národnosti Miao dostaly různé šaty a modely, ale tradice, že matka ručně připravuje svatební šaty své dceři se zachovala.

„ačkoliv jsem velmi zaneprázdněna v práci, stále sama ručně dělám svatební šaty pro mou dceru, protože si díky nim zapamatuje námahu, kterou jsem vynaložila. Chci jí připravit ty nejlepší šaty, přeji si, aby v budoucnosti předala tyto šaty své dceři."

Babička Lei někdy také cítila, že její dcera je unavená, řekla:

„Když jsem viděla, že moje dcera jednak pracuje, a jednak dělá po nocích svatební šaty pro mou vnučku, bolelo mě u srdce. Přesto si přeji, aby ušila svatební šaty pro mou vnučku, přeji si, aby tyto šaty byly předávány z generace na generaci."

Dcera paní Pan Yuzhu Wu Fang se vdála před několika lety, ale i teď si jasně vzpomněla na scénu, kdy její matka namáhavě připravovala svatební šaty.

„když mi byla 17 let, poprvé jsem se dozvěděla, že matka mi připravuje svatební šaty. Viděla jsem, že matka jednak pracovala a pečovala o bratra a sestry, jednak mi vyšívá svatební šaty. Viděla jsem, jak je matka velmi šikovná a zároveň unavená."

Ovšem v posledních dnech neumějí dívky národnosti Miao, zejména ty, které bydlí ve městě, už vyšívat. Nad tím babičko Lei vyslovil svou obavu:

„musím naučit svou dceru vyšívání, jinak ji nikdo nebude chtít, ostatní lidé se jí budou smát. A i když si ji někdo vezme za manželku, jeho rodina ji nebude mít rada."

Vnučka Wu Fang rozumí této obavě:

„vyšívání je pro dívky národnosti Miao velmi důležité. Když při svatbě nosíme velmi krásné šaty, znamená to, že rodina té dívky je šikovná, dívka získá lásku matky a otce svého manžela, život pro ni bude dobrý."

Vyšívání představuje most při předání cítění národnosti Miao z generace na generaci, zároveň vyšívané výrobky dívek Miao jsou také suvenýry darované z lásky.

Obyčejně po západu slunce chlapci národnosti Miao vyhledávají dívky, které mají rádi, hrají jim hudební skladbu s názvem Žádat o vyšívaný pásek" na hudební nástroj Lu Shengem. Pokud dívky uvážou svůj ručně vyšívaný pásek na Lu Shengu chlapce, znamená to, že také mají rády chlapce.

Každá dívka národnosti Miao musí umět vyšívat pásek, protože vyšívaný pásek je symbol lásky, který věnuje chlapci, kterého má ráda.

„tento vyšívaný pásek jsem vyšívala sama, vyšívala jsem velmi dlouho, proto ho věnuji jenom chlapci, kterého mám nejraději."

Milí posluchači, jak vyjádříte lásku svému zamilovanému? Vítáme vás u vyprávění vašeho krásného příběhu lásky.

Posluchači, kteří byli v Číně možná vědí, že když dívky z různých národnosti nosí své slavnostní šaty, přilákají pozornost všech lidí. Vedle krásného vyšívání na šatech nosí také skvělé stříbrné klenoty. Dá se říct, že stříbrné předměty jsou další jazyk kultury národnosti Miao. Zítra vám povyprávím příběh rodiny národnosti Miao, která z generace na generaci vyrábí stříbrné předměty, vítáme vás u poslechu, na slyšenou zítra.