První setkání takových lidí se podobalo kulturnímu představení lidí středního a staršího věku. V průběhu tříhodinového setkání se předváděla různá kulturní čísla jako je zpívání, recitace básně, tanec atd. V takové atmosféře se někteří smělejší staří lidé odvážně dostávali k těm, kteří se jim líbí, a dali se s nimi do hovoru. A ti, kteří nebyli tak otevření, se nechtěli lehce vzdát takové příležitosti a poprosili o pomoc dobrovolníky na setkání. Je zajímavé, že mnoho starých lidí sem přišlo z donucení svých potomků. Paní Cheng při nákupu vstupenky na setkání řekla: „Před dvěma dny jsme oslavili otcovy osmdesáté narozeniny. My, já a starší bratr, chceme otci dodatečně věnovat zvláštní dárek, tedy vstupenku na setkání. Matka paní Cheng zemřela před sedmi lety. Otec pak žil sám ve starém domě. Paní Cheng a její starší bratr s rodinnými přislušníky ho vždycky navštěvovali o víkendu. Když večer odcházeli, starý otec, opírajíc se o dveře domu, sledoval jejich odchod po schodech, přitom nechal dveře otevřené, aby světlo domu ozářilo schodiště, a to až do chvíle, kdy neslyšel jejich kroky. Paní Cheng chtěla pro otce najít životní partnerku, ale otec to vytrvale odmítl. A tu se objevila možnost setkání starých lidí, paní Cheng doufala, že otec by mohl využít této příležitosti a seznámit se s přítelkyněmi. Paní Cheng řekla, že její otec má pevné zdraví, je umělecky nadaný. Kdyby nějaká žena s ním žila, měli by před sebou ještě dost dlouhou životní cestu.

Toto setkání starých lidí pro hledání životních partnerů není první. Podobná akce se konala ještě o rok dřív, tedy v roce 2005, kdy vzniklo první setkání s účastí 5 tisíc lidí. Šlo o největší rozsah setkání takového typu, potom se stejné setkání konalo jednou za měsíc a tvořilo svéraznou scénu ve starobylém městě Nankingu.

Úspěch takové akce přicházel díky pozornosti celé společnosti. Podle údaje činí počet vdovců a vdov v Nankingu několik set tisíc, většina jich má přání, aby našli své životní partnery či partnerky pro druhou polovinu svého života. Právě takové setkání jim poskytuje příležitost.

Pan Zhu žije ve Spojených státech a zúčastnil se několika setkání uspořádaných sňatkovými agenturami. Ale všechny ženy, které mu byly představeny, měly jasný cíl, protože on má povolení k pobytu v Americe. Pan Zhu řekl: „Ve skutečnosti jsem žil v Americe ve větší osamělosti. Chtěl bych najít partnerku mající společný jazyk. V parku se pan Zhu dal do hovoru s paní Liu a opustili dav lidí a chodili po cestičce v parku.

Při takovém setkání se stává známým a přitahuje stále víc lidí. Účastníci platí jen padesát juanů a vyplní kartičky se stručným životopisem a přáním, které pak pověsí v romantickém parku. Setkání se zúčastnilo 6 tisíc, 8 tisíc, dokonce 10 tisíc lidí. Televize dělá přímý přínos z průběhu, noviny uveřejní podrobné zpravodajství. Setkání deseti tisíc starých lidí se stalo milou školkou lásky.

„Láska za úsvitu" a „manželství při západu slunce" znamená krásné přání starých lidí, kteří chtějí navázat druhé manželství a přitom odráží pokrok společnosti. Kvalitní manželství starých lidí značně zvýší kvalitu jejich života. Když žijí v pohodě, sníží to starosti jejich dětí.

Do října 2007 se už konalo 31 takových setkání. Kolem deseti tisíc lidí uzavřelo manželství. Tento příklad napodobilo i více než padesát velkých a středních měst v Číně, což pomohlo stále více vdovců a vdovám navázat nové šťastné manželství.

Vážení posluchači, slyšeli jste naše informace o setkání lidí staršího a středního věku pro hledání životního partnera. Tím končíme náš dnešní pořad. Děkuji vám za poslech. Na slyšenou příští středu.