Vážení posluchači, v dnešním programu Pestrobarevné stáří hovoříme o jejich lásce.

Yuan Longping ve svém mládí učil na zemědělské škole ve městě Anjiang ve středočínské provincii Hunan, v této škole se učila také Deng Zhe. Yuan vyučoval dobře, v mimoškolní době často se svými žáky plaval, zpíval, žil mezi žáky a proto byl velmi populární. Zamiloval se do své žačky Deng Zhe, poprosil spolužačku slečny Deng Zhe a kolegy, aby tlumočili jeho lásku. V té době láska mezi učitelem a žačkou byla nepřijatelná. Deng Zhe z toho měla starost. Ale Yuan Longping byl velmi pevný. Když první „pokus" neuspěl, začal druhý a třetí. Mobilizoval své kolegy a žáky, aby ji přemlouvali. Opětovné vyjadřování lásky ji konečně dojalo. Po svatbě se ji Yuan Longping jednoho dne legračně zeptal: „Kdybych tě v budoucnosti přestal milovat, co bys dělala?" Deng Zhe okamžitě bez žádné úvahy odpověděla: „Rozvedla bych se s tebou". Ale Deng Zhe teď považuje tuto odpovědnost za velmi naivní. „Když by se mnou manžel nezacházel dobře a nemiloval mě, ale nechtěla bych se s ním rozejít, jak bych vedla takový život?"

V očích paní Denga Zhe je Yuan Longping romantický i pečlivý manžel. Jednoho dne, kdy bylo jen několik dnů po svatbě, Yuang Longping ji s velkým zájmem pozval na plavání, což ji velice překvapilo. Nový manžel obvykle své ženě vyjadřuje lásku těmito způsoby, že jí uvaří dobré jídlo, vypijí spolu skleničku vína či alkoholu, anebo jí koupí nové šaty atd. Plavání není obvyklý způsob vyjadřování lásky. Toho dne Yuan měl schůzi, která končila až v 11 hodin v noci. Po návratu domů ji odhodlaně zval na plavání. Před odjezdem z domova Yuan vzal malé nužky. Deng to nechápala, ale Yuan to vysvětlil tím, že v řece jsou sítě uložené rybáři. Když se při plavání ve tmě v noci zapletneš do rybářských sítí, vystřihneš sítě a budeš v bezpečí. Paní Deng to uslyšela a cítila se hřejivě. Myslela, že Yuang je velmi pečlivý muž a že zvolila správně.

V osmdesátých letech minulého století se Yuang Longping spolu se svou manželkou účastnili aktu udělení ceny ve Velké Británii a zasedání uspořádaného Američany, tato cesta trvala přes dvacet dnů. Zasedání se konalo v pětihvězdičkovém hotelu, jehož cena za jednu noc činila 180 britských liber, Deng Zhe to považovala za velmi drahé a v noci se spěšně vrátila do hotelu, který poskytli organizátoři udělující ceny. Deng Zhe byla poprvé v cizině a nebyla spolu s manželem, v jejím srdci vznikala nijak nevyličitelná nálada. „U mně byli Číňané, kteří se mě pořád vyptávali, jestli se necítím osaměle. Následkem toho jsem já, která jsem se původně osamělá necítila, pociťovala osamělost. Ve svém životě jsem poprvé plakala, že u mne není manžel", Deng to uvedla s úsměvem a s nějakými rozpaky.

Deng se naučila řídit auto ve svých třiašedesáti letech. Řekla: „Na začátku jsem se zeptala manžela, jestli souhlasí s mým řízením auta. Vyjádřil mi podporu. Učila jsem se jeden měsíc a lehce jsem prošla zkouškou. Ale Yuan mě podpořil v učení řízení auta, ale neprosazuje, abych stále řídila auto. Neodvážil by se po mě chtít, abych se stalajeho šoferkou. Svezla jsem ho maximálně dvakrát do města, ale Yuan měl obavu. Snad že jsem v pokročilém věku, nemá důvěru v mou technickou jistotu."

Není snadné, aby se Deng, která získala řidičský průkaz před několika lety, projížděla, neboť Yuan vždy zjištoval, jestli někdo mladší doma může být jeho řidičem. V takovém případě Deng neměla žádnou šanci sednout si za volantem.

Deng s úsměvem řekla: „Pan Yuan mě drží stále přísněji na uzdě." Ale v zápětí šťastně dodala: „Máš-li někoho, kdo tě drží na uzdě, znamená to, že k tobě chová lásku. To je dobrá věc."