Pan Zeng byl obyčejný funkcionář. Před odchodem do důchodu se naučil řídit auto, získal řidičský průkaz a koupil si ojeté auto. Řekl: „Nejsem flákač, vždycky jsem něco dělal. Po odchodu do důchodu jsem začal jezdit autem po okolí. Někdy se mnou jela i manželka. Jezdili jsme také do vzdálených míst. To sice bylo nákladnější, ale dostali jsme jiný pocit. Nejvíce jsme jezdili na vesnická tržiště. Ne proto, abychom nakoupili naciné zemědělské produkty, ale chtěli jsme lépe poznat venkov. Jako první krok jsem jel na průzkum, abychom věděli, kdy se tržiště koná. Pak jsme jeli na různá vesnická tržiště, vzdálená od deseti až do padesáti kilometrů. Pokaždé jsme nakoupili zemědělské produkty. Nespotřebovali jsme tolik věcí, rozdávali jsme je také příbuzným a přátelům. Před odjezdem jsme se vždy nabalili jídlem, vodou a dalšími věcmi na cestu. Trasu jsme zvolili podle naší vůle. Když jsme cítili únavu, zastavili jsme a odpočívali. Tím se rozšířily naše aktivity. Ojeté auto je sice v normálním stavu, ale neodvážíme se jet do velice vzdálených destinací. A na nové auto zatím nemáme dostatek peněz. Ale já jsem spokojen s takovým životem, protože je jiný než ten, když jsem musel do prace."

Druhá osoba je funkcionářka, která si při odchodu do důchodu vzpomínala na svůj celý život. Dospěla k závěru, že dělala věci, které musela dělat, žila pro jiné lidi a jinou věc, tedy pro manžela, děti a pro práci. A co teď, ve stáří? Řekla: „Děti už vyrostli, manžel je stále zdravý. Myslím si, že jsem se dostatečně věnovala všem, kterým jsem se věnovat měla a teď musím žít pro sebe. Jak budu žít? Především je třeba správně řešit vztah s dětmi. Mnozí známí jsou otroky práce před důchodem a otroky svých dospělých dětí v důchodovém věku. Stanovila jsem si proto jednu zásadu, pomáhat dětem ve věcech naléhavých, nikoliv dlouhodobých. Jakmile vyřeší naléhavou věc, hned se stáhnu, bez ohledu na jejich med na jazyku, nijak mně neobměkčí a nespadnu do jejich léčky. Za druhé: budu dělat to, co mě těší. Pracovala jsem v různých zájmových skupinách, navázala jsem přátelství s mnoha lidmi, byla jsem na turistických zájezdech, to všechno jsem dělala ze své záliby, kterou jsem potlačovala po mnoho let. Ale v současnosti jsem dosáhla toho, že mám dav přátel a navštívila jsem všechny známé turistické atrakce v oblasti jižně od řeky Jang´c. Mám ráda psaní. Na tom jsem postavila dvě věci, vytvořila jsme s přáteli z internetu skupinu autorů, píšoucích weblog. Je nás přes tři sta členů. Druhá věc je psát memorandum. Tyto dvě věci vyžadují velké úsilí, někdy mě unavují, ale mám za to, že v minulosti mě unavovala práce, v současnosti ale můj zájem. Jsem ochotna unavit se, pokud nacházím radost v únavě."

Vážení posluchači, pro dnešek máme ještě třetí osobu, pana Zhao, technického pracovníka vysokého stupně. Ten si myslí, že stáří je doba, kdy si člověk má užívat života. Pro tento cíl je třeba připravit základ po stránce hmotné i duševné. Nejzákladnější hmotné zajištění je ošacení, jídlo, bydlení a doprava. Pan Zhao a jeho manželka mají pevný důchod, zajištěnou lékařskou péči. Po této stránce nemají starosti. Ale velmi důležité je, aby měli i dobré bydlení. Jejich bydlení musí splnit tyto podmínky: musí být v tichém a bezpečném prostředí, blízko nemocnice, parku a supermarketu. Při hledání dobrého bytu strávili mnoho času. Nakonec koupili starý byt o ploše 70 metrů čtverečních na sídlišti jedné vysoké školy. Byl za dobrou cenu. To byl úspěch, na který je pan Zhao hrdý. Lidé na tomto sídlišti jsou slušní, podmínky ke tělesnému cvičení jsou lepší než v různých parcích, u sídliště je velký supermarket, autobusem se dostanou do nemocnice. Kromě toho nedojde k devalvaci bytu. Za druhé: naplánovat koníčky, kterými se bude zabývat ve stáří. Ještě v době, kdy pracoval měl zájem o vaření a kulinářství. Jídlo je první věc v životě. Když se naučíme dobře vařit budeme mít velký požitek. Pro staré lidi potřebujeme zvláštní racionální stravování. Kulinářství, stejně jako malířství, kaligrafie patří k čínské kultuře a obsahuje velké znalosti. Pan Zhao navíc předtím studoval rodinné financování. I staří lidé potřebují jisté nátlaky, přiměřené investice na burze a do fondu, to také není špatná věc, říká pan Zhao.

Vážení posluchači, slyšeli jste, jak plánovat důchodový život. Uvedli jsme názory tří důchodců. Tím končíme tento pořad. Na slyšenou příští středu.