Důchodci mají dostatek času, mnoho z nich se snaží ovládat počítače a surfovat po interneu. Na internetu obchodují s akciemi, navštěvují turistické atrakce, hrají šachy a karty. Pomocí internetu udržují blízké vztahy se společností, obnovují své myšlení, rozšiřují si svůj obzor, což obohacuje jejich důchodový život. To, k čemu používají důchodci počítače, je zajímavé téma. Teď si poslechnete příběh o využívání počítače důchodci.

Pan Lu byl reportér, letos je mu 71 let. Řekl, že v době, kdy pracoval jako reportér, nebyly počítače. Všechny znaky psal ručně. Dnešní reportéři mají k dispozici počítače, nesou si počítače s sebou všude, kam se dostanou, mohou posílat rukopisy na pracoviště, což je velmi výhodné pro práci. Bývalý reportér řekl: „V důchodové době jsem si koupil počítač, neměl jsem však žádné znalosti o počítači. Děti měly plné ruce práce, neměly čas učit mě. Proto se musím učit sám. V současnosti využíváme počítače hlavně k psaní. Naučil jsem se psát na počítači čínské znaky pomocí tahového systému. Teď mám namáhavější práci, tedy dát do počítače materiály, které jsem nahromadil v uplynulých desítkách let, protože na počítači je lehké vyhledat to, co jsem zaznamenal v minulosti a co potřebuji dnes."

Druhý důchodce je 69letý Chen. Jeho syn bydlí ve Spojených státech. Pan Chen začal užívat počítače v den, kdy jeho syn odjel ke studiu do zahraničí. Chtěl mít snadné spojení se synem. Jeho počítačový systém nakoupil syn. Zpočátku se spojoval se synem mailem, potom si dal nainstalovat MSN, tak se může se synem bavit online. Ještě později nainstaloval webkameru, může hovořit se synem, a přitom vidí jeho osobu. Počítač je kouzelná věc. Syn žije ve Spojených státech, vzdálených tisíce kilometrů, otec ho může vidět kdykoliv na počítači a seznámit se s jeho životem.

Třetí osoba je paní Zeng. Je jí 60 let, byla zaměstnankyně jakéhosi podniku. Pravila, že od prvního okamžiku, kdy použila počítač, pocítila k počítači vášeň. Na internetu jsou nejrůznější věci, zprávy, knihy, časopisy, různé informace, filmy, představení. Internet má bohatší náplně než televize. Jednou jeden chlapec přivezl do její rodiny několik knih, protože její dcera je objednala v internetovém knihkupectví. Dcera ještě řekla, že na internetu se dají koupit šaty, kosmetika atd. Nákup v internetovém obchodě se stává jejím velkým zájmem.

Další uživatel počítače je 65letý Yu, bývalý funkcionář. Řekl, že často čítal zprávy na internetu, někdy se díval na televizní seriály. Jednou se náhodou dostal na webové stránky chatu pro staré lidi, seznámil se s několika přáteli. Začal chatovat s přáteli, kteří jsou z různých míst. Mluvili o rodinách, dětech, zajímavých věcech ve společnosti, vyměnili si názory a učili se jeden od druhého. Přítel z jihočínské provincie Fujian mu poslal čaj. Tato věc ho hluboce dojala, neviděli se nikdy, ale důvěřovali si. Potom mu poslal na oplátku speciality.

Další uživatelkou počítače je 66letá paní Sun, bývalá zaměstnankyně. Po odchodu do důchodu se za podpory dětí začala učit angličtině. Myslela si, že v takovém věku angličtina není k ničemu. Děti však říkaly, že to je dobrá pro cvičení mozku. Když něco dělá, člověk necítí nudu. Chtěla se učit v kursu, děti ale říkaly, že studium angličtiny na internetu má velkou výhodu, že není omezeno časově ani místně, takové studium nevytváří na člověka tlak. Skutečnost je právě taková, jak děti říkaly. Na internetu se vyučuje běžná angličtina, existují i speciální webové stránky pro studium angličtiny. To vzbudilo její nadšení ke studiu. Studium angličtiny se stalo její velkou záležitostí každého dne. Jakmile se vzbudí, hned zapne počítač, sleduje obvyklé anglické věty, čte je nahlas, pak připraví snídani. Paní Sun je spokojena s takovým životem.

Poslední uživatelkou počítače je 68letá paníYao, bývalá zaměstnankyně. Řekla: Polopatycky řečeno, studium počítače je čistě pro komunikaci s dětmi. Jednou jsem od staré přítelkyně slyšela, že nerozumí slovům jejího syna, který s ní mluvil. Pravila jsem jí, že by se měla učit od syna, naučit se, aby naslouchala jeho myšlení a cítění, naslouchala věcem, které jí vypráví.V současnosti většina rodičů ignoruje komunikaci s dětmi, stěžují si, že děti si nevšímají rodičů, pochybují, že jsou ovlivňovány negativně společností. Rodiče také mají povinnost, aby iniciativně komunikovali s dětmi, komunikují jako rovní k rovnými.