Tian Guiying se narodila ve velmi chudé rybářské rodině. Tian měla pět starších sester. Celou rodinu živila jen otec, který lovil ryby. Když ulovil ryby, členové rodiny měli co jíst, když ne, celá rodina trpěla hladem. V zimě, kdy zamrzla mořská hladina, rybářská loď nemohla vyjíždět na lov a rodina trávila nejtěžší období. Celá rodina neměla jedny slušné kalhoty.

Dne 20. června 1949 byl významný den pro tehdy 19letou Tian Guiying. Toho dne se bázlivě přihlásila na kurs pro přípravu řidiček lokomotivy. Chudá rybářská holka tím začala jiný život.

Město Dalian, kde žila Tian Guiying, bylo osvobozeno v roce 1945 od japonských okupantů a pak se nacházelo ve vojenském výjimečném stavu, jenž vyhlásil bývalý Sovětský svaz. Vedoucí železničních zařízení byl Sovět, který dostal nápad školit řidičky lokomotiv. Myslel si, že v Sovětském svazu pracovaly řidičky lokomotiv, proč by nehohly pracovat také v Číně? V tehdejší Číně velmi málo Číňanek pracovalo ve společnosti. Že ženy řídí lokomotivy, byla nemyslitelná věc.

Tian uviděla v klubu fotografii dokumentující sovětskou ženu řídící lokomotivu. Ta řidička byla velmi statná, vypadala hrdinsky, čemuž se Tian velmi obdivovala. Tian řekla, že má velkou vůli, chtěla dělat jakousi technickou práci. Chodila do večerní školy. Její myšlení se postupně změnilo. Prvořadá otázka, jíst dosyta, byla už vyřešena. Chtěla, aby nebyla utlačována mužem a byla schopná jako muž. Řídit lokomotivu bylo výbornou příležitostí. Ale proti jejímu nápadu vystupovali všichni příbuzní, přátelé a kolegové, prostě nikdo nevěřil, že může něco takého dělat. Tian ale se už přihlásila do kursu, přitom neměla jistotu, jestli dovede dělat tuto práci. Proto jednou časně ráno šla na pracoviště, kde s mistrem Sun, topičem na lokomotivě, soutěžila v páce. Zvítězila a zeptala se mistra Suna: „Pane mistře, soudíte, že mohu řídit lokomotivu?" Muž odpověděla jednoduše: „Můžeš." Potom se Tian a dalších osm děvčat stala první skupinou řidiček lokomotiv v nové Číně.

Přikládání uhlí do kotle lokomotivy byla namáhavá práce, která navíc vyžaduje, aby uhlí, které se hází do kotle, tvořilo tvar lopatky na smetí, jenž je uprostřed nižší a na čtyřech okrajích vyšší, tím oheň hoří dobře. Přikládání uhlí na lokomotivě při jízdě je těžší než na zemi, protože lokomotiva se otřásá. Devět děvčat, jejich průměrný věk byl 20 let, cvičilo tři měsíce. Na počátku mohly maximálně přikládaly stokrát, než se spotily a byly mokré. Po práci v pokoji hned upadly do spánku. Druhý den ráno těžce vstávaly. Potom se učily teorii lokomotivy. Děvčata měla nižší vzdělání, několik jich dokonce nechodilo nikdy do školy. Učitelé je vyučovali pomocí obrázků. Učily se celkem přes 8 měsíců a tak se vyučily jako první řidičky lokomotivy v nové Číně.

Díky svým skvělým úspěchům při zkouškách byla Tian jmenována vedoucí lokomotivy. Její posádka bezpečně ujela 30 tisíc kilometrů za necelé čtyři měsíce a přitom uspořily téměř 52 tun uhlí. Tian a její kolegyně se staly vzornými pracovnicemi.

Jako vzorná pracovnice se při založení rodiny setkala s potížemi. Do rodinného stavu vstoupila ve věku přes 30 let. Její manžel je o 4 léta mladší než ona. Tian dnes žije v důchodu. V posledních letech si oblíbila módní přehlídky. Chodila na cvičení třikrát týdně. Svoje šaty si ušila ona sama, od nákupu látky, designu, až po zhotovení je dělá vždycky s velkým zájmem. Ve svých skříních schovává na sto obleků.

Její dcera pracuje na nádraží města Shenyang jako obyčejná pracovnice, zeť je řidič automobilu. Řekla: „Jsem obyčejný člověk, obyčejný člověk je také moje dcera. Je dobře, že obyčejní lidé dělají obyčejnou práci."

Slyšeli jste naše informace o paní Tian, první řidičce lokomotivy v nové Číně. Děkuji vám za poslech, na slyšenou příští středu.